Pokaždé to začíná stejně. Najednou ho uvidíte, zaujme vás (ani nevíte čím), nemůžete na něj přestat myslet, při každém setkání se vám rozbuší srdce. Když už ho sbalíte, začnete se „trápit“. Když ho nevidíte, nemůžete spát, jíst ani se soustředit. Jakmile jste s ním, všechno se jakoby mávnutím kouzelného proutku změní. Najednou se ničeho nebojíte, je vám krásně, starosti hodíte za hlavu a přejete si zastavit čas. To všechno se neděje náhodou. Naopak – z chemického a biologického hlediska má láska velkou logiku.
První stadium lásky
Když se zamilujeme, máme pocit, že to, co právě prožíváme, je jedinečné a neopakovatelné. To všechno je sice pravda, ale podíváme-li se na lásku střízlivýma očima, můžeme odhalit určité souvislosti a zákonitosti. Zamilovanost se dá rozdělit do tří základních stadií. První fází je tzv. počáteční přitažlivost. Ta obvykle vzniká zcela nevědomě. I když si můžeme stokrát namluvit, že On nás fascinuje hlavně svou inteligencí, šarmem nebo „zvláštním kouzlem“, většinou se jedná jen o fyzickou přitažlivost spojenou se sexuálním podtextem.
Podle výzkumů se prokázalo, že pokud poprvé spatříme nějakého člověka, naše oko přenese jeho obraz do mozku, který sám vyhodnotí, zda nám dotyčný vyhovuje. Někteří psychologové se přitom domnívají, že ve svém podvědomí nosíme zapsány určité charakteristické rysy. Ty pak dáváme najevo řečí těla (jak se pohybujeme, tváříme a chováme). Pak už je jen na našem mozku, aby správně vyhodnotil všechny znaky a rozhodl, zda stojí za to se vůbec seznamovat. První sympatie tedy vlastně ani nemůžeme ovlivnit.
Závislost
Druhou fází lásky je tzv. pobláznění. A právě to je spojeno s návalem milostných chemikálií. „Koktejl lásky“ nás začíná zcela ovládat. Postupně se přestáváme kontrolovat, začínáme být nezodpovědní, chováme se nevypočitatelně. Milostné chemikálie jsou dokonce tak silné, že na nich na určitý čas můžeme získat závislost. Ta naštěstí netrvá věčně, ale jen omezenou dobu.
