29. ledna 2018
Minulost je minulost, důležitá je budoucnost. Ale je tomu tak? Dokáže se každý rozvedený zbavit své minulosti?

Jste zamilovaná. Šťastně, protože on je do vás také blázen a dokonce vás už požádal o ruku. Na fakt, že už za sebou jedno manželství má, nehledíte. Vždyť jaký je rozdíl mezi tím, jestli měl váš protějšek manželku, nebo „pouze“ partnerku?

Podle odborníků však o nic nejde pouze zdánlivě. Manželka znamená psychologicky mnohem víc. Není to totiž pouze někdo, koho váš nastávající miloval a koho si chtěl vzít. Manželka je někdo, koho si vzal. Je to žena, s níž to myslel natolik vážně, že se rozhodl s ní sdílet známé „dobré i zlé“. Je to žena, která se stala jeho partnerkou oficiálně, a jakkoli si můžeme opakovat, že partnerka se od manželky v zásadě nijak neliší, z hlediska společnosti je manželka mnohem víc a minimálně podvědomě to cítí i zapřisáhlí odpůrci manželství.

Proto není nikterak překvapivé, že ve vztazích, kdy je přinejmenším jeden z partnerů rozvedený, se bývalá manželka či manžel obvykle nějak odrazí. Až opadne zamilovanost a zmizí idealistické nadšení, s nímž do vztahu vstupujete, možná zjistíte, že jeho ex je vám na obtíž. Podle výzkumů ještě šest let od rozvodu reaguje na kontakt s bývalým partnerem celých čtyřicet procent lidí nepříjemnými pocity, napětím, zlostí či lítostí. Mezi čtvrtinou bývalých manželů zase přetrvávají konflikty.

NÁŠ TIP: 6 znamení, že chodíte s nesprávným mužem

Vždycky ta druhá

„Když jsem si začala vztah s rozvedeným mužem, vůbec jsem jeho minulost neřešila,“ říká třiatřicetiletá Karolína, jejíž manžel je o sedm let starší než ona. „Tvrdil mi, že s manželkou to definitivně skončil nejen oficiálně, ale také vnitřně, a že ho k ní nic nepoutá. Jenomže pak jsme plánovali, koho pozveme na svatbu a on na seznam svých hostů napsal ji. Tehdy jsem si říkala, že to není normální, aby mu exmanželka chodila na svatbu, ale on mě ujišťoval, že jsou přátelé. Říkala jsem si, že aspoň ocení moji velkorysost a bude si mě víc vážit. To se nestalo. Můj manžel to bral jako samozřejmost, ale to bych ještě překousla. Mnohem víc mě ranilo, co se odehrávalo na svatbě. Ona se chovala, jako kdyby byla pořád nejdůležitější ženou jeho života. A svým způsobem měla pravdu, protože jeho rodiče ji zbožňovali a dodneška zbožňují. Pro ně jsem taky jenom ta druhá a vždycky jí budu. Chtěla bych s nimi mít pěkné vztahy, ale pouhá existence jeho bývalé ženy nám to kazí. A manžel nedělá nic, čím by to napravil. Když na to zavedu řeč, prohlásí, že je to nesmysl, a tím to končí. Nakonec možná budu jedna z řady jeho manželek, protože mi dochází trpělivost.“