Darině je šestatřicet a zběsile prahne po miminu. „S bývalým jsme měli pořád pocit, že na potomka máme času dost. Pak jsme se rozešli a já nemám šanci nikoho potkat. Celé dny jsem zavřená v práci, a když jsem se přihlásila na seznamku, ozývali se mi úplní zoufalci. Tohle už trvá tři roky. Každou chvíli někde čtu, jak ženám po pětatřicítce prudce klesá plodnost. Já už nemám čas. V létě jsem si proto srovnala priority: Dítě si pořídím bez partnera! Lásku můžu hledat až potom.“
Mezi dvacítkou a třicítkou nikam nespěcháte. Studujete, rozjíždíte kariéru, cestujete, užíváte si. V dnešní době na vás už konvence, abyste zakládala rodinu, netlačí. Takže zatímco v roce 1989 byl průměrný věk prvorodiček dvaadvacet, před dvěma lety měly Češky první dítě v průměru v osmadvaceti. A stoupá i počet těch, které zůstávají po pětatřicítce single. Některé z nich logicky dojdou ke stejnému rozhodnutí jako Darina. Jaké ale existují možnosti? A co všechno se vyplatí pořádně zvážit, než se do mateřství bez samce po boku vrhnete?
Kdo vám pomůže?
Koupit si dávku spermatu ve spermobance a nechat se uměle oplodnit? V Čechách to nepřipadá v úvahu. „Podle platných právních předpisů mohou o oplodnění darovaným spermatem žádat jen neplodné páry,“ vysvětluje MUDr. Tomáš Frgala, Ph.D., z Institutu reprodukční medicíny Unica. „Manželství není podmínkou, stačí nesezdaný pár. Samotná žena však tuto léčbu zatím v ČR podstoupit nemůže.“ Jakmile se Darina se svým plánem stát se single matkou někomu svěří, nejčastěji slyší: „Takže se s někým vyspíš a zalžeš mu, že bereš antikoncepci?“ Přesně tohle ovšem Darina provést nehodlá.
„Fakt nemám v úmyslu svést v baru cizího chlapa, a ještě bez ochrany. Nehledě na to, kolikrát bych to asi musela udělat, než bych otěhotněla.“ Takže co zbývá? Třeba můžete uprosit kamaráda, aby s vámi zašel na kliniku a tvrdil, že se mu nedaří přivést vás do jiného stavu. Ale pozor, nejenže bude muset sehrát divadlo a absolvovat různá vyšetření, ale především svým podpisem stvrdí, že přestože vás lékaři oplodní vzorkem ze spermobanky, otcem se stává on. A i když ho pak ani neuvedete v rodném listě, pořád bude mít jenom vaše čestné slovo, že si to jednoho dne nerozmyslíte a nezačnete na něm vymáhat alimenty. Ůplně stejný závazek na sebe bere i jakýkoliv muž, který se s vámi dobrovolně vyspí anebo vám daruje svůj genetický vzorek ve skleničce. „Jestliže se k oplodňovacímu materiálu žena dostane na základě daru, může dojít ke zcela kuriózním právním situacím,“ upozorňuje právnička Klára Samková (lawyers.cz).
„Například že žena a muž spolu podepíší smlouvu, ve které se ona zříká nároku na alimenty a on nároku v budoucnu vídat dítě. Především je nutno říci, že každá takováto dohoda je od samého počátku neplatná.“ Dítě má totiž právo znát svého otce. „Vyvstává navíc otázka, zda se matka může vzdát alimentů, když ty přece slouží pro zajištění potřeb dítěte, nikoliv jí samé,“ dodává Samková.
„Navíc se jich nevzdává za potomka! Ten může úderem svých osmnáctých narozenin přijít za svým biologickým otcem a říci: ‚Plať.‘“ Jistotu, že všechno pojede podle scénáře, nemáte ani vy. Přestože v rodném listě svého potomka necháte kolonku „otec“ prázdnou, stejně se oplodňovač může kdykoli přihlásit. Teď mu možná vyhovuje nezávazně rozsévat své geny, ale co když se třeba jednou bude cítit osamělý a změní názor? „Může podat u soudu žádost o péči – například střídavou, ale i výlučnou – anebo o úpravu styku otce s dítětem,“ doplňuje brněnská právnička Lenka Řehulová, rehulova-ak.cz. „Může žádat o styk s dítětem až do dosažení jeho zletilosti, žádná promlčecí lhůta neexistuje.“
