3. listopadu 2015
Muži jsou občas vážně naivní. Nebo nás podceňují. Vždyť jinak by snad ani nemohli říkat tolik hloupostí....
1 / 3

Hlava někdy zůstává stát nad tím, co ti naši manželé, milenci, kamarádi, přátelé… leckdy dokáží pronést. Někdy nad tím můžete mávnout rukou, jindy se pobavíte nebo trošinku urazíte. Podceňují vás? Či přeceňují sebe? Nebo snad žijí ve svém světě, kde se hranice pravdy a lži stírají? Zamyslely jsme se nad tím, co všechno jsme my nebo naše kamarádky prožily…

» Jedna mladá dvojice se po čase začala nudit. A tak si on našel občasnou milenku a ona milence. Ani jeden nechtěl toho druhého opustit, brali to jako zpestření vztahu – jeden před druhým to však tajili. Netrvalo dlouho a oba zjistili, že maji vši muňky, které přežívají v ochlupení. Ačkoli jejich přenos je možný jedině přímým kontaktem, muž svoji přítelkyni přesvědčil, že je chytili doma z koberce. A protože se i ona cítila vinna, raději na tuto jeho verzi přistoupila…

» „Nutně musím jet na chatu, přivezou písek.“ A druhý den: „Zase ten písek nepřivezli! Abych si na ně nedošlápl! Jo, a večer jsem zpátky jet nemohl, víš, kolik je na cestě děr…“

» „Byla jsem na čas v zahraničí a můj přítel se během té doby přestěhoval. Neskrýval to přede mnou, ale nejspíš nečekal, že se vrátím o pár dnů dříve a hned po příjezdu poběžím za ním. Stiskl mě v náručí, ale už za chvilku se mi zdálo, že mě chce nějak moc rychle dostat pryč z bytu, přistoupila jsem na to s tím, že si ještě odskočím do koupelny. Tam na poličce ležely odličovací tampony a pleťové mléko. Tvrdil, že je to jeho – a já, husa, jsem ho tak milovala, že jsem mu to uvěřila…“

1 / 3