„Vymyslel si naši svatbu.“
„Petra znám z hotelu, kde oba pracujeme. Půl roku mi vytrvale nadbíhal. Docela se mi líbil, jenže jsem byla zadaná. Pak mi můj bývalý dal k narozeninám místo dárku kopačky. Zhroutila jsem se a Petr toho využil. Vytáhl mě do vinárny a povídali jsme si, dokud podnik nezavřel. Pak jsme se taxíkem plynule přemístili do Petrovy postele. Od toho dne jsme se od sebe nerozloučili, v hotelu jsme si brali společné služby a já se od svého bývalého přestěhovala rovnou do Petrovy garsonky. Když jsme spolu chodili asi pět měsíců, šel Petr flámovat s partou našich společných kamarádů. Já měla chřipku, a tak jsem musela zůstat v peřinách. Můj drahý se vrátil v půl čtvrté ráno. ,Asi se budeme muset vzít,’ prohlásil. Myslela jsem, že špatně slyším! Vypadlo z něho, že se pod vlivem alkoholu začal kamarádům chlubit, že mě požádal o ruku a za tři měsíce se budeme brát na zámku Sychrov. Vymyslel si i konkrétní datum a dokonce pozval naše přátele na svatební mejdan spojený s grilováním prasete. Výčet báchorek, kterými kamarády nakrmil, zakončil slovy: ,Tak co? Když už nám všichni shánějí svatební dary, vezmeš si mě?’ Souhlasila jsem a už rok jsme manželé.“
Lenka, 27 let, recepční
„Napsal to na zeď.“
„S Robertem jsme spolu chodili už šest let. Moc jsem stála o to, aby se náš vztah posunul o krok dál, ale bála jsem se, že by se mu do svatby nechtělo. Seznámili jsme se v patnácti, takže nám bylo teprve jedenadvacet. Mezi svými nezadanými kamarády jsme si s dlouhým vážným vztahem připadali jako exoti. O svatbě jsem tedy jen tajně snila. Ten večer jsme šli do kina na film Moje velká tlustá řecká svatba. Celou cestu domů mi v hlavě šrotovalo, jak bych asi vypadala v bílých šatech s vlečkou. Robert podivně mlčel, a tak jsem si úvahy raději nechala pro sebe. Před mým domem jsme se rozloučili (bydleli jsme pořád každý u svých rodičů) a já šla spát. Ráno jsem se probudila, roztáhla závěsy a málem mě ranila mrtvice! Na stěně protějšího domu bylo sprejem nastříkáno: JANO, VEZMEŠ SI MĚ? ROBERT. Chňapla jsem po mobilu a odepsala: ANO!“
Jana, 22 let, studentka
„Ztratil rovnováhu.“
„Můj přítel stál na štaflích a umýval okna. Jeden okenní díl vysadil a položil na zem, aby mu nepřekážel. Přitom jsme si povídali o svatbě jeho kamaráda. Jak tam tak stál, máchal zručně pažemi a svaly se mu rýsovaly, napadlo mě, že je mi s ním moc dobře. Proto jsem se ho vábně zeptala: ,A ty se nepotřebuješ ženit?’ V tu chvíli ztratil rovnováhu, spadl ze štaflí a bosou nohou prošlápl to vysazené okno. ,Ne,’ zavrčel v šoku, zatímco mu z chodidla kapala krev.“
Helena, 31 let, učitelka
