Vyplatí se chodit jen s hodnými muži?

Vždycky jsem byla hodná holčička. Vlastně ne. Ještě pořád jsem hodná holčička, i když letos oslavím třicáté narozeniny, jsem dva roky vdaná a u rodičů už taky pár let nebydlím. Pořád dělám to, co po mně chtějí. Co se ode mě očekává. Jsem dokonalá manželka, dokonalá kamarádka, dokonalá dcera a jednou budu dokonalá matka, která naprosto všechno zvládne... Když o tom tak přemýšlím, snad nikdy jsem se na rozdíl od své mladší sestry nezmohla na žádný odpor. Nijak výrazně jsem neprotestovala ani při výběru partnerů – jenom občas a nikdy ne moc nahlas. Pokaždé jsem se nechala přesvědčit, že tenhle pro mě nebude ten pravý. Moje sestra dělala pravý opak, a zatímco ona byla jednou na samém vrcholu štěstí a podruhé se zmítala v nepředstavitelných depresích z odmítnutí nebo zklamání, já jsem si pěkně v poklidu plula v takřka nehybných vodách a udílela jí z pozice starší a tedy i zkušenější sestry dobře míněné rady. „Kafrat“ do života přitom měla spíš ona mně.

http://gty.im/498399696

První láska
Už na střední škole jsem měla samé bezpečné známosti. Začalo to už při výběru kamarádek. „Nepekla“ jsem s holkami, které trávily veškerý svůj volný čas na diskotékách a v pochybných barech, ale samozřejmě se stejně hodnými a poslušnými dívkami, jako jsem byla já. I můj první kluk byl přesně takový. Žádný frajer, po kterém šílí polovina školy, ale milý, nenápadný (skoro neviditelný) a chytrý kluk, který sbíral broučky a jeho největším snem bylo, že se jednou stane světově uznávaným biologem (pravděpodobně se jeho přání nesplnilo, aspoň jsem o něm v žádných novinách nečetla...). Měla jsem ho moc ráda, protože jsem se o něj nemusela bát. Neměla jsem strach, že mi ho některá jiná přebere, ani že se zakouká do jiné. Na to byl až moc nesmělý. I když vypadal jako „puňta“, cítila jsem se s ním v bezpečí. Navíc se líbil i mojí náročné matce. Sice mi nenápadně sdělila, že s tamtím (měla na mysli sex) bych raději ještě měla počkat (chodila jsem do čtvrťáku a bylo mi skoro osmnáct!), ale jinak ho k nám docela často zvala na obědy a proti našim schůzkám nic nenamítala. Vydrželi jsme spolu docela dlouho. Rozešli jsme se v prvním ročníku na vysoké – on se dostal na přírodovědeckou fakultu, já na právnickou. Ukázalo se, že jsem ho až tak neznala – přece jenom se zakoukal do jiné.