„Byl jsi skvělý, miláčku!“
To opravdu potěší, jen z toho nesmí být cítit evidentní lež. Nejvíce ale potěší, když žena dosáhne orgasmu. Pravého. Bravurně zahrané orgasmy taky potěší – často je totiž nepoznáme od pravých. Když ovšem muž vycítí podvod, připadá mu celý ten „tyjátr“ zbytečný – lepší by bylo, kdyby ho žena navedla citlivě na cíl, nebo jednoduše přiznala, že jí to nejde. A po sexu? To nemusíte třeba říkat vůbec nic. Dvě třetiny mužů by si „po akci“ nejraději daly cigárko. Tohle, plus ticho, plus jemná masáž nebo hlazení, která nás muže odvede do spánku – úžasná kombinace.
„Ty jsi tak šikovný a schopný, miláčku.“
To udělá radost, velkou! Pochvala drobné či větší zručné činnosti je pro muže důležitá, možná to vychází z archetypu muže živitele. Ovšem pozor – nesmí za tím být cítit vypočítavý cíl. Když muži půl hodiny hustíte do hlavy, jak je báječný, a pak vaši ódu završíte větou „Víš, viděla jsem včera u Gucciho krásné kozačky, zrovna by se mi hodily k tomu kabátku, cos mi koupil loni...“, mohou citlivější jedinci začít větřit a vážně o vašich slovech pochybovat...
„Dneska ti to sluší, miláčku!“
Bez toho bychom se možná obešli. Muži často znejistí, když jim tohle řeknete. Je lepší a přirozenější, když si muže proskenujete od hlavy až k patě pohledem, a pak se místo pochvalných řečí o jeho kráse k němu jen přitulíte, dáte pusu nebo se jemně otřete tělem...
„Miláčku, ty ho máš velkého!“
Nu, co dodat? Snad jen to, že určitě neříkat „malého“. Když je hodně malý, zkuste přídavné jméno nahradit třeba slůvkem příjemný, pěkně zahnutý, akorát pro mě... Když ho má velkého, je to jen potvrzení situace, i když celkem fajn.
