28. prosince 2010
Můj přítel je na roztrhání – má nejvíc práce. Můžete si ho najmout jako luxusního společníka. A já šílím žárlivostí.
1 / 3

Dalo by se mi odpovědět, že bych tedy měla být hezky zticha, když jsem věděla, jakou dělá práci. Asi ano… Jenže já v skrytu duše doufala ve změnu. Myslela jsem si, že když se do mě zamiluje, tak automaticky změní práci. Ale to jsem se spletla. Teď nevím kudy kam… Na jednu stranu ho moc miluju, na druhou cítím, že současná situace je pro mě neakceptovatelná. Myšlenky na Karlovu možnou nevěru mě sužují natolik, že jsem musela vyhledat péči psychologa. Zatím mi ale nepomohl.

Užírám se vnitřně (pořádat žárlivé scény si nedovolím), doslova se ztrácím před očima. V létě to ještě šlo – Karel měl v průměru tak dvě tři zakázky do týdne. Už dopředu jsem se bála předvánočního času a momentálně se ukazuje, že oprávněně. Karel je pryč z domova prakticky každý večer. Pro něj nastávají od půlky listopadu žně. Konají se totiž firemní večírky a na ty si překvapivě mnoho dobře situovaných žen klidně najme společníka přes internet. A Karel se líbí.

Kdybyste si naklikali jeho fotky, pochopili byste proč. Je vysoký, tmavovlasý, modrooký – od pohledu sportovec. Jenže o to tolik nejde – jeho hlavní naprosto odzbrojující předností je dokonalé gentlemanské chování, schopnost partnerku pobavit, konverzovat dokáže v několika světových jazycích, orientuje se v různých oborech. Na své internetové stránce sice nenabízí sex, ale… Ani nevylučuje. Ke své žárlivosti mám tedy několik důvodů. Především se bojím, aby ho některá z těch desítek žen, které potkává v luxusním prostředí špičkových hotelů a restaurací, nezaujala natolik, aby s ní po společenské akci, na kterou byl najatý, neskončil v posteli. Tak jsme začali spolu…

1 / 3