27. prosince 2010
Vyčítá vám každou půlhodinu přesčasů, skřípe zuby nad vaším povýšením a váš bleskově stoupající plat ničí jeho mužské ego. Michaela Klevisová vám napoví, jak šikovně zařídit, abyste si udržela lásku i úspěch.
1 / 4

Večerní ostravskou ulicí spěchá mladá žena. Nezdržuje se otevíráním deštníku, ačkoli začalo poprchávat. Za pět minut jí jede autobus domů a ona ho potřebuje stihnout. Oči ji pálí a šíji má zdřevěnělou, jak dvanáct hodin zírala do monitoru počítače. Nejraději by zamířila do bistra, poručila si dvojitou kávu a půl hodiny civěla do prázdna, ale nemůže si to dovolit. Doma na ni čeká přítel. Za večer jí už třikrát volal a ptal se, jestli je „pořád ještě“ v práci.

Při poslední kontrole (v půl deváté) se rozčílil a praštil jí telefonem. Za zády jí přitom přešlapoval šéf, pro něhož připravovala důležitou zprávu. „Podobné nervy jsem zažívala jednou, někdy i dvakrát týdně,“ prozrazuje devětadvacetiletá manažerka Klára.

„Můj přítel byl úžasný, dokud jsem se z místa asistentky nevyškrábala na manažerskou pozici. V tom okamžiku se Aleš změnil v tyrana. Vyčetl mi každou půlhodinu, kterou jsem v zaměstnání strávila navíc. Jakmile uplynulo osm a půl hodiny, zavolal mi – a pokud jsem ještě nebyla na cestě domů, udělal mi scénu. Moje práce je ale časově dost náročná a přesčasům se nevyhnu. Dlouho jsem doufala, že se s tím Aleš smíří, ale zjevně nic takového neměl v úmyslu. Ten večer, co mi ujel autobus a já dorazila domů posledním nočním spojem, si na mě můj přítel počkal na zastávce. Na uvítanou mi oznámil, že jsem hnusná workoholička, a vlepil mi facku. Ještě ten večer jsem se s ním rozešla. Už je to rok, ale já zůstávám sama. Mám pocit, že většina chlapů chce mít doma puťku, která se spokojí s podřadnou prací, z níž každý den utíká co nejdřív, aby mohla oprašovat rodinný krb. Děkuji, nemám zájem.“

Pokud vlastníte podobného žárlivce jako Klára, vězte, že váš problém je dost běžný. Ve společnosti se pořád udržuje zastaralý názor, že muži náleží role pracanta-živitele a žena má hlavně pečovat o jeho blaho. Spousta chlapů proto automaticky očekává, že budete práci věnovat méně času a energie než oni. Pokud pravidelně trávíte večery v kanceláři, muž se cítí podveden. Neměl by to být spíš on, kdo se večer triumfálně vrací domů z rachoty, zatímco jeho oddaná gejša (vy) na něho celá natěšená čeká u dveří? Dobrá zpráva: rozhodně jste na tom lépe než ženy na západ od našich hranic.

„Čeští muži jsou v tomhle směru vycvičenější než chlapi v západní Evropě,“ tvrdí Michaela Marksová-Tominová z pražské organizace Gender Studies. „Před rokem 1989 u nás ženy běžně pracovaly na plný úvazek, protože z jednoho platu by rodina nevyžila. Měli jsme tu uspořádání, o jaké na Západě musely feministky tvrdě bojovat. Po revoluci se předpokládalo, že se i Češky stáhnou do domácnosti, ale nedošlo k tomu. Čeští muži jsou z domova zvyklí, že jejich matka věnovala práci dost času. Většina z nich nežárlí na vaše zaměstnání jako takové, ale spíš na váš úspěch. Mužovo ego špatně nese, když získáte lepší místo anebo vyděláváte víc peněz než on.“

Tuhle skutečnost potvrzuje i průzkum pro projekt Evropská iniciativa Equal z roku 2003, z něhož vyplynulo, že 52 % českých mužů se domnívá, že partnerskému vztahu škodí (!), když žena vydělává víc než muž. A 42% Čechů si myslí, že by vás měla péče o domácnost a rodinu uspokojovat stejně anebo dokonce víc než vaše zaměstnání.

1 / 4