Sex se ženou je mnohem lepší než s partnerem
Sandře vztah nevydržel, ale přinesl jí pocit osvobození. Hodně jí pomohla podpora její rodiny a přátel.
První vztah s klukem jsem prožila už v patnácti, šlo o spolužáka Standu. Chodili jsme spolu skoro tři roky, jenže pak jsme dospěli, odcizili se a rozešli. Bylo mi osmnáct a měla jsem radost, že jsem mladá, volná a bez závazku. Pak v červnu 2004 jsem šla s kamarádkou na zábavu. „Bude tam i moje nová přítelkyně,“ oznámila mi a jen tak mimochodem prohodila, že je vlastně na holky. Nijak jsem to neřešila, protože se ke mně vždy chovala jen jako ke kamarádce a neměla jsem v tomhle směru žádné předsudky. Spíš to vzbudilo mou zvědavost. A když mi pak Hanku představila, hned jsme si padly do oka a prokecaly jsme spolu celý večer. Na závěr mě pozvala, ať za ní přijedu na víkend, bydlela totiž v sousedním městě a pořádal se tam koncert. A i když jsme si nic neřekly přímo, pořád mi vrtalo hlavou: je tohle rande, anebo není?
Přišlo mi to normální
Po vystoupení z vlaku mě objala a políbila na tvář, cítila jsem, jak mě to k ní přitahuje, brzy jsme si povídaly jako staré známé a po městě se vodily za ruce. Přesto jsem byla zmatená, jestli jsem se najednou takhle změnila, nebo jde jen o okamžitou slabost. Později jsme seděly v baru a Hanka se najednou ke mně naklonila a vášnivě mě políbila. Nejdřív mě to šokovalo, ale pak mě zaplavila slast, všechno kolem se mi před očima rozplynulo a já její polibek nadšeně opětovala. Náhle mi to přišlo úplně normální. Pak jsme chvíli mlčely a nakonec se nejistě zeptala: „Nevadilo ti, že jsem tě políbila?“ „Jasně, že ne,“ uklidnila jsem ji hned. Přestože mnou zmítala úplná smršť pocitů, uvažovala jsem stále jasně. A pořád jsem si opakovala: Jsem lesba?
