Stalo se v jednom baru ve dvě hodiny ráno: „Drink?“ – „Ani ne.“ – „O. K. Tak jak se jmenuješ?“ – „Daniela.“ – „Ale já myslím celým jménem.“ – „Jo jasně, Míková.“ – „Přidej si mě na fejsu, jo? Někdy někam zajdem...“ Je velice pravděpodobné, že tihle dva už se nikdy neuvidí, nicméně alespoň po nějakou dobu budou možná udržovat, a třeba i intenzivní, virtuální styk.
Zvědavosti se neubrání ani jeden a na všech možných sociálních sítích prolustrují skrz naskrz profil toho druhého. Situace z baru nad ránem se takhle párkrát do měsíce zopakuje s dalšími lidmi a oběma pěkně roste strmou řadou počet „přátel“.
Jako byste se v tom příběhu trochu viděla? Telefony a informační technologie bezesporu usnadnily komunikaci, lidi přiblížily a smazaly bariéry vzdálenosti. Ale jako s každou novinkou, která se infiltruje do života, dochází postupně i na další aspekty. Mobily, tablety, aplikace..., ještě jsou to stále jen pomocníci, které využíváme a ovládáme v případě potřeby, nebo už oni ovládají nás a my jsme pak otroky vlastních závislostí? Sbližují nás, ale zároveň i rozdělují. A jak mění vztahy?
Nudné seznamování
Seznamovací rituály mezi mužem a ženou jako by vymizely. Zlenivěli jsme. Když se dva neznámí dají do řeči, motivace zaujmout nebo něco zjistit o tom druhém je jiná než v dobách, kdy jsme se nemohli jistit mobily nebo svými „alter ego“ na sítích. Vybojovat si jedno telefonní číslo naškrábané na kusu papírku byl triumf, který ovšem obvykle byl jen prvním krokem. Když už někdo zabodoval, nenechal si ujít šanci vidět znovu osobu, která ho zaujala. Ostatně, moc jiných cest, jak ji/jeho poznat lépe, než fyzický kontakt nezbývalo. Chtělo to odvahu. Mnohem větší, než se vejde do 160 znaků.
