Jako malá jsem byla hubená a vytáhlá. To se změnilo asi v deseti, kdy mi postava zmohutněla. Zhubla jsem zase na střední, na intru, kde se zase tolik nejedlo, a já získala krásně štíhlou ženskou postavu. Obdiv mužů na sebe nenechal dlouho čekat a já si s nimi začala ještě stále se skoro dětskou nevinností pohrávat. Vlastně jsem si tolik neuvědomovala tu proměnu. Možná i proto, že jsem dospívala pomalu a na základce svá kila navíc jaksi úplně neviděla, zkrátka nebyla pro mě (stejně jako opačné pohlaví) tehdy podstatná. Jak moc důležitá jsou, jsem pochopila za několik let, kdy jsem kila – a to skoro půl metráku – znovu nabrala. A hezká ta změna nebyla, a to myslím, i co se lásky týče.
Krása rovná se štíhlost...
Boubelatá postava podle mě není nic hezkého. Absolutně nesouhlasím s tím rčením, že vůbec nezáleží na tom, kolik vážíte, ale jak se oblékáte a jak svá kila umíte nosit. Tohle vám říkají jen ženy, které vás chtějí uchlácholit. No ano, je fakt, že jsem muže, i když jsem vážila kolem sta kilo, přitahovala. Jenže, mělo to řadu háčků. Ty jsem si ale uvědomila až s odstupem času.
Ano, nikdy jsem neměla nouzi o zájem mužů, jenže jejich typ se měnil, jak kila přibývala a ubývala.
Já byla štíhlá do svých cca 25 let. Hodně štíhlá, ač s ženskými tvary. Prostě prototyp sexy blondýnky, o které sní spousta atraktivních mužů. Musím ale říct, že jsem se svým tělem nezacházela vůbec hezky, což se mi ostatně potom po letech vymstilo a projevilo ve výrazném jo-jo efektu. V té době jsem to tak nebrala, žila jsem naplno, studovala školu, kterou jsem si vysnila, do toho stíhala neuvěřitelné množství večírků.
Můj stravovací režim byl strašný, jenže já jsem prostě – zahlcená všemi těmi zážitky a v touze si je dopřát, přestože jsem neměla tolik peněz – jídlo zkrátka vynechávala, aby zbyly peníze na večírky. Nebo to byla jen výmluva. Protože hubnout tím, že nejím, se mi hodně líbilo. A byla jsem nesmírně šťastná, čím víc se moje váha přibližovala pětapadesátce. To ale všechno skončilo poté, co jsem dostudovala. Začal normální život se všemi starostmi a tím, že jsem začala jíst a jíst stále a stále více.
