Na jedné straně si přejeme intimitu sdílet – není nic příjemnějšího, než se moci na partnera spolehnout, nebát se mu povědět o svých potřebách, o svých snech i nejniternějších pocitech. Na straně druhé máme z intimity strach. Nejenom z intimity fyzické, ale především z intimity emocionální a celkově z intimity psychické.
Léčba sexem
Jak je intimita v partnerství důležitá, potvrzuje třiatřicetiletá Markéta, která se po deseti letech manželství a dvanácti letech vztahu letos rozvedla. „Jednoho dne jsem zjistila, že se o sebe už dlouho vůbec nezajímáme. Žili jsme vedle sebe, ne spolu. Dělali jsme všechny ty věci, které manželé obvykle dělají, včetně sexu, ale z našeho vztahu se vytratila důvěrnost. Já se zpočátku snažila, ale manžel se mě neptal, jak se cítím, co bych ráda, a já se časem přestala ptát jeho. Sama jsem měla z velké intimity trochu obavy, protože se mi zdálo, že mu na mně pak třeba začne vadit spousta věcí. Když se mi ale přestal svěřovat i s tím, že má v práci problémy, a já neměla tendenci mu vykládat o ničem, co prožívám, došlo mi, že to nějak řešit musíme.“ Markéta a její manžel se ve snaze zlepšit vzájemný vztah rozhodli začít sexem a prohloubit intimitu sexuální. Klapalo to pár měsíců. Dokud nezjistili, že pouhá sexuální intimita jejich vztah v žádném případě nezachrání. „Sex se zlepšil,“ pokračuje Markéta.
„Byl jednu dobu skvělý. Otevřeli jsme se a uvolnili a mysleli jsme si, že když zažíváme takhle skvělý sex, zvládneme úplně všechno. To se ukázalo jako velký omyl. Co s dokonalým intimním životem, když si jinak nemáte co povědět? A povědět si nemáte co ne kvůli tomu, že by chyběla témata, ale že nemáte potřebu je s druhým sdílet. Léčba sexem se neosvědčila a my jsme se nakonec rozhodli, že bude lepší, když spolu nebudeme pokračovat dál. Momentálně ani jeden z nás nemá stálého partnera, a tak se spolu občas za účelem sexu sejdeme. To je všechno, co nás spojuje.“
