14. prosince 2010
 | 
Foto: profimedia.cz
Jeho ponožky rozházené po bytě jsou to nejmenší. Největším problémem je on.
1 / 2

Lidé žijí ve společné domácnosti běžně, takže to nemůže být tak těžké. Budu ho mít pěkně pod kontrolou a přitom to bude vypadat nenápadně. „Víš, co mě napadlo?“ zeptala jsem se po jedné hodně vášnivé noci, aby nemohl odmítnout. „Co kdyby ses konečně nastěhoval ke mně?“ Vůbec se nebránil. Až mě překvapilo, jak rychle a ochotně na moji nabídku kývl. O měsíc později se ke mně nastěhoval.

Snídaně do postele

Když jsem o svém úmyslu pověděla kamarádce Julii, prohlásila, že jsem hloupá, když se chci připravit o soukromí. Moje matka zase nechápala, jak můžu být po předchozích zkušenostech tak lehkomyslná. Jeden rok je podle ní krátká doba na to, abych věděla, jestli to je vážné, nebo ne. „Nastěhovat si někoho do bytu je lehké,“ řekla mi do telefonu. „Dostat ho pryč je ale mnohem horší. Až tě to přestane bavit, za mnou nechoď.“ Já byla zamilovaná a představa, že mi nosí do postele snídani, se mi zdála báječná… „Tak si aspoň určete nějaká pravidla,“ dodala matka, když viděla, že se mnou nehne. Co je to za hloupost? Dva dospělí lidé se přece dokáží dohodnout, kdo z nich umyje nádobí nebo vynese odpadky, aniž by si museli dopředu vymýšlet a sepisovat pravidla.

Dárek od babičky

Šok nastal hned první den, když začal vybalovat své věci. Nejdřív vytáhl příšernou porcelánovou konvici s růžičkami, koloušky a zlatým lemováním a k mé hrůze ji postavil na kuchyňskou linku. „Dárek od babičky,“ pousmál se. „Trochu staromódní, ale jinak ujde, ne? Čaj v ní vydrží dlouho teplý.“ Já chápu, že k některým věcem má člověk citový vztah, ale měl by mít alespoň tolik soudnosti, že si zachová nadhled a nebude o konvici s koloušky tvrdit, že docela ujde. Anebo se mu to vážně líbí? Představa, že je zatížený na růžičky a zlaté lemování, mě vyděsila ještě víc než to, že ta hrůza bude stát v mé – tedy pardon, teď už naší – kuchyni. Následoval upatlaný zubní kartáček, kolínská, jíž si bůhvíproč nechával v pomačkaném papírovém obalu, kostkované bačkory, knihy a hromada prádla. Když jsem viděla, jak se můj střízlivě zařízený byt zaplňuje jeho věcmi, poprvé mě opravdu napadlo, jestli jsem vážně neudělala hloupost. Co když to nebude fungovat?

1 / 2