13. prosince 2010
Už vás neskutečně štve! Jen milimetry chybějí k tomu, abyste ho postavila před „buď, anebo“. Proč ne, ale i ultimáta mají svá pravidla.
1 / 4

Našla jste mu v kapse milostný dopis pro jinou ženu. Už pět let vám slibuje, že se rozvede se svou manželkou. Přes veškerou snahu z něj nemůžete vymáčknout termín, kdy si vás vezme. Vyhýbá se společnému bydlení jako puberťák školní docházce. Tráví šest dní v týdnu s pivními skauty, které zatvrzele nazývá svými kamarády. Nebo se „jen“ tváří, že nerozumí česky, když ho posté žádáte, aby si po sobě laskavě uklízel špinavé ponožky. Může vám v těchto situacích pomoci ultimátum

„Každý vztah, i kdyby měl sebeidyličtější začátek, postupem času nutně dospěje do stavu, kdy přestávají fungovat obvyklé komunikační a donucovací prostředky. Oba účastníci začínají být unavení z neustálého vysvětlování a přesvědčování,“ objasňuje brněnská soukromá psycholožka Eva Malá. Jedná se o logický důsledek faktu, že jste spolu s partnerem už dlouhou dobu a znáte jeho konverzační fígle, kličky a pasti stejně dokonale jako své kapsy.

Těžko vás už něco může překvapit a osvojila jste si také účinný protiútok nebo obranu proti nátlaku, který na vás občas zkouší. On se chová a myslí úplně stejně. Právě tady nastává okamžik, kdy uvažujete, jestli se vám vyplatí sáhnout po ultimátu. Jste na pochybách, zda vám takto jednoznačné vyjádření víc uškodí, nebo pomůže. Žádný strach. I přes svou nevalnou pověst nepatří ultimátum mezi zapovězené vyjednávací prostředky. Stačí si jen uvědomit, že se jedná o rezolutní přístup. Ultimátem dáváte svému drahému najevo, že se s určitou věcí nehodláte smířit, a nutíte ho, aby se k ní jasně vyjádřil. Na druhé straně tak uspoříte čas a energii, které byste jinak vrazila do nekonečného a často i neplodného přetahování. Jenže i ultimáta mají svá pravidla, která se zatraceně vyplatí respektovat, nechcete–li víc ztratit než získat. Přinášíme vám pět vyzkoušených zásad. Osvojte si je a s jejich pomocí konečně pohněte záležitostmi, které vám už dávno plaší klidný spánek.

Zásada č. 1: Uvážené dávkování

„Když k Petrovi do práce nastoupila mladá pohledná Nikola, okamžitě jsem zavětřila nebezpečí,“ svěřuje se osmadvacetiletá učitelka Eva. „Byla jsem ale příliš hrdá na to, abych nahlas přiznala, že se mi žárlivostí protáčejí oči v sloup, když s ní občas zašel po práci na pivo. Raději jsem se tedy vnitřně užírala a v okamžiku, kdy ve mně bouchly saze, jsem ho postavila před možnost: buď se s ní přestane stýkat, nebo je mezi námi konec. Nemyslela jsem svoji výhrůžku úplně doslova, spíš jsem chtěla upoutat jeho pozornost, ale během týdne si sbalil věci a odstěhoval se. Ne k ní, protože jejich přátelství probíhalo opravdu ve vší počestnosti. Není prý ale zvědavý na to, aby mu někdo po třech letech vztahu dával ultimáta bez jakéhokoli vysvětlení.“

Ultimátum představuje silně palčivé koření, kterým byste měla ve vztahu šetřit. Naznačujete jím, že situace nazrála do fáze, kterou už nedokážete snášet. Obvykle k tomu přidáváte i časový limit, do něhož má být váš požadavek splněn. „Pokud se už jednou rozhodnete pro jeho vyslovení, musíte vědět, že současný stav věcí pro vás není za žádných okolností únosný,“ upozorňuje psycholožka Eva Malá. „Jestliže ho zamýšlíte využít jen jako prostředek k upoutání pozornosti, vymyslete si nějaký lepší,“ dodává.

1 / 4