9. prosince 2010
Posbírali jsme příhody, kterým byste prostě neuvěřila, kdyby se nestaly právě vám!
1 / 2

Překvapení na parketu
„V létě jsem s kamarádkou cestovala po Mexiku. Jednoho rozpáleného dne jsme zakotvily ve městě San Cristóbal de las Casas a dostaly chuť zatancovat si na tradiční mexickou muziku. Vyptávaly jsme se místních a pár lidí nám shodně doporučilo jeden podnik, kde se večer hrává originální typická hudba přímo z téhle oblasti. Než kapela nastoupila, byly jsme nadmíru spokojené. Lokál přetékal přitažlivými mladíky a my se chystaly protancovat celou noc. Pak nám ale překvapením spadla čelist. Snědí chlapíci s nástroji totiž spustili českou dechovku! Prostě hráli naše lidovky, jenom se španělským textem. Druhý den jsme na internetu pátraly, jak je tohle možné, a na webu české ambasády v Mexiku jsme se dočetly, že s vojenskou výpravou Maxmiliána Habsburského v devatenáctém století se do oblasti Chiapas dostala asi tisícovka Čechů, z nichž se mnozí už nevrátili do vlasti a v Mexiku po nich zůstaly zlidovělé české písně!“
Karolína, 31 let, herečka

Rychlé prachy
„Nešťastně jsem se ploužila Prahou a přemýšlela, kde seženu peníze na léto, protože mi právě zrušili skvělou brigádu, kterou jsem měla domluvenou. Byla jsem tak zamyšlená, že jsem se vůbec nerozhlížela, až jsem vrazila do chlapíka, když přede mnou čekal u semaforu na zelenou. Dali jsme se do řeči a on utrousil, že dělá produkčního v České televizi a právě hledá komparzistku pro menší roli do právě natáčeného seriálu. Vyhrkla jsem, že zrovna hledám práci, a on mi roli opravdu nabídl! Za tři natáčecí dny jsem si vydělala víc, než kdybych celý měsíc potila krev u pásu v továrně, kde jsem předtím o práci přišla.“
Tina, 21 let

Seznamka na pokračování
„Jednou mě v metru oslovil naproti stojící chlapík. Chvíli jsme si povídali a on mě pak požádal o telefon. Já mu ho ale dát nechtěla, protože se mi až tak moc nezamlouval. Zároveň jsem ho ale nechtěla urazit, a tak jsem navrhla, že si jeho číslo vezmu já a případně mu zavolám. Uložila jsem si ho do telefonu a samozřejmě na týpka vesele zapomněla. O dva roky později jsem se na bratrově večírku setkala se zajímavým pilotem větroně. Povídali jsme si několik hodin a nakonec si i vyměnili čísla, jenže můj telefon hlásil, že stejné číslo už uložené mám! Ano, byl to ten muž z metra. Dali jsme se dohromady a chodili spolu rok, nakonec nám ale vztah zkrachoval. Můj prvotní odhad tenkrát z metra byl bohužel správný.“
Martina, novinářka, Praha

1 / 2