8. prosince 2010
„Líbím se vám? Vy mně ne!“ vykřikuje Zdeněk Pokorný a objasňuje, jak vás vidí nový druh lidského samce, co od něho můžete čekat a kolik vás to bude stát.
1 / 3

Vážení, už toho vašeho posmívání začínáme mít opravdu dost! Šklebíte se, chichotáte, děláte narážky, ale vůbec ničemu nerozumíte! Rozhodně nerozumíte nám, přesvědčeným metrosexuálům! A protože je nás každým dnem víc a víc a vypadáme lépe a lépe, bylo by načase, aby vám někdo z nás konečně vysvětlil, kdo, proč a za kolik se niterně cítí být metrosexuálem. Tak nejdřív za kolik. Jen naši mladí američtí sousexuálové utrácejí ročně za zkrášlující přípravky kolem 250 miliard dolarů.

My v Čechách samozřejmě můžeme k této sumě jen obdivně vzhlížet, ale snažíme se, jak můžeme, a myslím, že ostudu rozhodně neděláme. Víte, kolik stojí můj ranní krém, kondicionér, gel na vlasy, mé šampony, toaletní vody a parfémy? Víte, kolik mě stojí odborné vyholení hrudi? Depilace lýtek? Pleťové masky? Odborné zpevnění zadečku? Značkové prádlo, na míru šité košile, obuv, doplňky? Raději ani nehádejte. Můžu vám prozradit jen tolik, že kdybych byl poslancem, tak bych to neutáhl. Co by ale člověk neobětoval touze po sebezdokonalení, že

Metrosexuál odmítá smrdět

Kdo jsme, že vyvoláváme tak sarkastický úsměv? Proč tolik nenávisti jen proto, že chceme dobře vypadat a je nám jednoznačně proti mysli vás obtěžovat svým přirozeným, velmi štiplavě nechutným pachem? Vím, zjednodušuji, ne každý chlap, který nesmrdí, musí být zároveň metrosexuál. Nejde jen o zápach, jde především o celkový dojem, jakým my na sebe sami zapůsobíme. Protože nám, metrosexuálům, jde především o to, abychom se líbili sami sobě, aby nám pohled do zrcadla nabídl to nejdokonalejší životní potěšení. Chápu, možná problém trochu spočívá v pojmenování, které se tak ujalo. Možná si tohle slovíčko měl spisovatel Mark Simpson ještě o něco déle převalovat na rtech, než ho v roce 1994 vypustil po Temži do světa. Metrosexuál. Ano, slyšel jsem to, „metrosexuál = úchyl z metra“.

Není to ideální novotvar pro české poměry, kde „metro“ evokuje ze všeho nejdříve zoufalou tlačenici upocených těl v dopravní špičce, a ne třeba Metropolitní operu nebo newyorské Metropolitní muzeum umění. Kdo by ale ztrácel čas vymýšlením slovíček v jazyce jednoho nevýrazného regionu? Metrosexuál je kosmopolita, a když zrovna nosí vyholenou lebku, rozhodně tím nehlásá nacionální dojetí. Naopak. Metrosexuálové se cítí dobře v prostředí impozantního národnostního koktejlu. Nemám na mysli žádné špinavé plechové slumy ani zapáchající předměstí, kde se našinec právem musí obávat, že dokonalý účes a správný parfém vyvolávají dojem zjemnělé, tedy ideální oběti loupežného přepadení. Myslím luxusní čtvrti New Yorku, Londýna, San Franciska nebo Petrohradu, kde metrosexuál Skot, Číňan, Rus prožívají při vzájemném dovádění to nejinspirativnější sebeuspokojení. Žádný jihočeský rybník, žádná orosená vřesoviště, žádný Velký kaňon, ale ve dne v noci rozzářená nadnárodní metropole je vlastí skutečného metrosexuála.

1 / 3