Vaše „vesmírná objednávka“ na ideálního partnera zněla tentokrát zcela jasně: „Hledám někoho laskavého, se smyslem pro humor, milujícího, ale příjemně nezávislého, přitažlivého a přirozeně věrného zároveň, někoho, koho bude zajímat můj smích i moje slzy. Někoho, kdo ví, co chce, a dokáže to získat vlastním úsilím.“ Jak je tedy možné, že „objednávka“ na partnery, se kterými jste vždy (i tentokrát) skončila, by zněla spíš takto: „Hledám někoho hrubého, kdo baví všechny okolo, ale doma jen bručí, je chladný, ale přitom žárlivý, má tak nízké sebevědomí, že si ho musí napravovat neustálými nevěrami, je soustředěný jen na sebe a nade vším a nade všemi musí mít neustálou kontrolu.“ Proč si ze tří bilionů mužů vyberete vždy stejně „nevhodného“ partnera, skončíte vždy ve stejné patové situaci, nezávisle na tom, kolik konkrétních předsevzetí jste u předešlého rozchodu učinila?!
Kdo si vybírá?
Vědomě si samozřejmě všichni přejeme dávat i dostávat lásku. Potíž je v tom, že naše partnery nevybírá naše vědomí, ale spíš naše nevědomí. Zatímco vaše vědomí je zaneprázdněné vytvářením předsevzetí a plánů, jakého partnera už nikdy ne a jakého ano, vaše nevědomí už dávno flirtuje s podobným partnerem, jakého jste nedávno opustila. Vaše vědomí je snadno ošáleno, protože nový partner se bývalému nemusí zvnějšku ani chováním podobat. To proto, že ani jeho vědomí (tedy to, co mimo jiné řídí, jak se prezentujeme navenek) nemá v této situaci velkou rozhodovací moc. Je to jeho nevědomí, které flirtuje s vaším nevědomím.
Jak se utvářely vzorce, kterými se nevědomí řídí, můžete dlouze zkoumat. Pro většinu z nás jsou formovány nejranějšími zážitky z dětství, tedy především tím, jak vypadal náš vztah s rodiči. Zda se přerodil v naši důvěru či spíš nedůvěru ve svět. Zda jsme něčím byli traumatizováni a zoufale se snažíme přehrávat si v touze po vysvobození tuto situaci znovu a znovu. Zda si vybíráme takové partnery, s nimiž budeme moci zůstat v poli známého, protože neznámé je někdy strašidelnější než nepříjemné známé – pokud jste zvyklá na chladné partnery, co si udržují odstup, jak byste vlastně zvládala emoční zmatek, který by ve vás mohla vyvolat náhlá blízkost a intimita? Důvodů, proč naše vzorce vznikly a proč se určitá situace opakovala tolikrát, že se vzorcem stala, může být bezpočet. Někdy se těžko dohledávají, protože není ani tak důležité, jak hrozivě určitá situace vypadala zvenčí, ale jak hrozivá byla naše reakce. Mnohé z našich vzorců nejsou výsledkem jedné obrovské rány, ale bezpočtu plíživých, téměř nepostřehnutelných kopanečků, které způsobí, že je naše sebedůvěra natolik narušena, že představa, že by se nám mohlo dařit, je prostě nepřípustná...
Někdy se setkáte s názorem, že stále se opakující nepříjemné situace jsou lekcí, kterou se máte naučit. Dívejte se na to, jak chcete. Konečným výsledkem stejně vždy bude, že jste to vy, komu tyto vzorce momentálně ničí život, a že jste to také vy, kdo je může pozměnit.