3. června 2014
Je vaší kamarádkou, jste jí vděčná, staráte se o ni… Ať máte vztah s matkou jakýkoli, svého partnera byste z něj měla vynechat, píše Michaela Klevisová.
1 / 3

Když spolu Petr se Soňou začali chodit, Sonina matka měla náročné zaměstnání a přítele v Německu, u kterého trávila všechny víkendy i dovolenou. „Vídali jsme ji maximálně jednou za měsíc a Petr všude hlásal, jak si s mojí mámou rozumí,“ vypráví pětatřicetiletá tlumočnice. Po pěti letech se Sonina matka s přítelem rozešla a odešla do důchodu. „Připadalo mi, že ji musím nějak rozveselit, a proto jsem s ní trávila co nejvíc času,“ vybavuje si Soňa.

„Jenže máma má čím dál větší nároky. Každý den si vymyslí záminku, proč se u ní musím zastavit. Volá mi třeba patnáctkrát denně, a když jí telefon nezvednu, zavolá rovnou Petrovi. Jeden den má rozbitý počítač, jindy nejde vysavač nebo je špatně její kočce. Když k ní dorazíme, počítač, vysavač i kočka jsou obvykle v pořádku. Zpočátku jsme si z toho s Petrem dělali legraci, jenže postupem času začal být na mámu alergický. Pak se začal chovat odtažitě i ke mně. Když jsem se ho zeptala, co se děje, vypadlo z něj: ,Nemůžu vystát tvoji matku a ty mi ji připomínáš!‘ Sama cítím, že se máma chová jako pijavice a brání mi vést vlastní život, současně je mi jí ale líto a nedokážu stanovit hranice. Řešíme s přítelem, co s tím. Petr chová vůči matce stále silnější averzi. Možná se přestěhujeme tak daleko, aby máma pochopila, že se prostě nemůžeme vídat denně.“

Vztah vašeho partnera a matky je jako minové pole. Oba máte ráda, oběma se snažíte zavděčit a přejete si, aby spolu dobře vycházeli. Určité typy matek a vztahové konstelace jsou však pro partnerský vztah toxické. Vyplatí se vám zakreslit do vztahové mapy jasné hranice, které nebudete překračovat vy, partner ani matka. Jinak vám máma může vztah s přítelem podrýt.

1 / 3