Hru na pravdu a na lež spolu muži a ženy vybrušují odedávna. Na to, aby se věci nazývaly pravými jmény, totiž ani jedna strana nemá povahu. Já lžu nerad, protože se to příčí mé lenosti. Nicméně od chvíle, kdy jsem zjistil, že některé výmysly skvěle odměňujete, si dávám tu námahu. Na stáži ve Švýcarsku jsem totiž dostal tvrdou školu: tamní přítelkyně mi ve chvíli rozchodu poradila, co jí mám nabulíkovat, abychom se mohli obveselovat aspoň do chvíle, kdy moje studium skončí.
I ženy lžou. Čtěte: Pravda o mé lži
Od úvodního „miluju“ tě až po závěrečné „nikdy jsem v posteli nic lepšího nezažil“ samé lži. Ale fungovaly. Dodnes úplně nechápu, proč to udělala, což ospravedlňuje nutnost lhát. Jsme natolik rozdílní tvorové, že s pravdou bychom se vůbec nedomluvili. Prozkoumejte následující mužské lži – možná mezi nimi najdete svou oblíbenou (nebo nenáviděnou) návnadu.
Taktická lež
„Ani si nepamatuju, s kolika ženami jsem spal.“ Tomu tedy nevěřte! Spíš zapomeneme datum narození než počet úspěšných zásahů svého milostného kanonu. A proč s vámi hrajeme hru na sklerotika? Prostě si musíme zachovat trochu záhadnosti – zvláště když sbíráme první úlovky nebo máme za sebou naopak stohlavé žně. Kdo by se přiznával k nezkušenosti, případně vás děsil pomyšlením, že se stanete dalším korálkem na niti? Jestli nechcete marnit čas jalovým výslechem bez naděje na jasnou odpověď, na počet svých předchůdkyň se nás neptejte.
