Všichni někoho takového potřebujeme. I ti nejuzavřenější z nás se občas potřebují svěřit. Jsme sociální tvorové a potřeba sdílet je jednou z největších lidských potřeb.
Tváří v tvář
Mezi nejčastější a největší důvěrníky patří bezesporu nejbližší přátelé. To jsou ti přátelé, o kterých říkáme, že jsou naši nejlepší. Zejména pro ženy je existence „nejlepší kamarádky“ důležitá. Muži sice také mají své nejlepší kamarády, ale psychologové mužská přátelství někdy označují jako přátelství „bok po boku“, zatímco o ženských mluví jako přátelství „tváří v tvář“. Muži spolu sdílejí společné aktivity, ženy důvěrnosti. S nejlepší kamarádkou se můžeme bavit skoro o všem. Probíráme s ní, co nás těší, co trápí, co plánujeme, bavíme se s ní o partnerském vztahu, o vztahu s rodiči, kolegy v práci, mluvíme s ní i o sexu (do větší či menší míry) a řešíme spoustu dalších věcí spadajících do našeho intimního života.
Nejlepší kamarádi jsou na sdílení intimností ideální. Podle psycholožky Marie Vágnerové je přátelská intimita o něco užší než partnerská. Důvodem je skutečnost, že v přátelství chybí erotické a specifické emoční faktory, které způsobují labilitu partnerského vztahu a jejichž nadbytek nebo naopak nedostatek může být příčinou partnerských hádek. Pro přátelské vztahy je typická potřeba otevřenosti a porozumění, ochota sdílet důvěrné informace, vzájemná důvěra a respekt či jistota pomoci a opory v situaci nouze. Partnerské vztahy jsou oproti pevným a hlubokým přátelským vztahům křehčí.
Bratři a sestry a internet
Sourozenci mají mezi důvěrníky zvláštní postavení. Znají nás, vědí o našich slabinách, sdílejí s námi rodinné „tajnosti“. Přesto vědí o našem celkovém intimním životě v průměru o něco méně než naše nejlepší kamarádka. Sestra sice může být zároveň i nejlepší kamarádkou a leckdy tomu tak je, většina sourozeneckých vztahů v sobě obsahuje i jistou komplikovanost, která nám brání, abychom se sourozenci sdíleli nejtajnější pocity. Cítíme, že něco je lepší nechat si pro sebe, protože by se to sourozence mohlo dotknout. „Nikdy se se svou sestrou nebavím o tom, co si myslím o naší matce,“ říká k tomu třicetiletá Lenka.
„Jsem přesvědčená, že na určité její chování máme podobný názor, ale jakmile ho vyslovím, začne mi vyčítat, jak o ní můžu takhle vůbec smýšlet. Nemůžu se s ní bavit ani o problémech s partnerem. Vím, že by mě vyslechla a že by byla ráda, kdybych se jí svěřila, jenomže když jí řeknu, že mi partner byl nevěrný, naštve se na něj a to nechci.“ Stále častěji navazujeme důvěrná přátelství s virtuálními entitami. „Než abychom šli ven a setkali se s reálnými přáteli, zapneme počítač,“ říká psycholog Paul H. Wright, který zkoumal, jakým způsobem lidé tráví volný čas a kolik ho věnují partnerům, rodině a podobně. „Je to jednodušší, rychlé a zabere to méně času.“ Pocit, že nás někdo poslouchá a že ho zajímáme, je pro člověka velmi důležitý. Anonymita nám v tomhle sice na jednu stranu může pomoct, ale je to právě anonymita, co představuje určité nebezpečí.
