Pokud jste normální ženská, aspoň jednou v životě se někomu podařilo zlomit vám srdce, ať už to byl partner, kamarádka nebo třeba duchovní guru. Pokud má však vaše normálnost „nenormální“ nádech, podařilo se tomu samému člověku zlomit vám srdce hned několikrát. A to i přesto, že víte, že pro vás není dobré se s ním stýkat, po každém setkání s ním je vám hůř, ne lépe, a před každým dalším setkáním je ve vás malá dušička. Všechny vrstvy vaší osobnosti vám dost hlasitě říkají, že pro vás tento člověk není vhodný. Víte to racionálně, emočně, tělesně a dokonce i intuice je tentokrát tak hlasitá, že vůbec není pochyb, že ji máte.
Jenže pak vám ten člověk zavolá s nějakou prosbou (ano, jsou takoví, kteří si o něco říkají těm, které právě zranili, a nepřijde jim to divné) a vy ke svému vlastnímu šoku vyhovíte (ještě divnější, že?). Není to ze soucitu či lítosti, v hlubinách vám ho líto není (i když by to znělo jako duchovně vyspělá odpověď, znáte se dost na to, abyste věděla, že hněv a bolest, které cítíte, mají k soucitu daleko). A přesto zastřeně manipulativnímu hlasu na druhém konci sluchátka podlehnete. I když víte, že jste manipulována!
Kde se v nás bere to „slepé místo“, ta slabost? Slabost, za které jsme manipulováni těmi stejnými lidmi stále dokola, přestože už jim vlastně nevěříme? Přes která špatně dovřená vrátka k vám vždycky najdou znovu a znovu cestu? Jednou z charakteristik, kterou manipulátoři nejčastěji využívají, je tajná smlouva, kterou jsme často už v dětství podepsali se svým světem: Smlouva „Hodné holky“. Smlouva za každých okolností laskavého člověka.
Laskavost nevadí, smluvnost ano
Podepsat vnitřní smlouvu, která nás zavazuje k laskavosti vůči téměř celému světu, se jistě jeví jako rozumný krok. Pomineme-li stavy blízké svatosti, kdy laskavost je vlastně jedinou přirozenou odpovědí, ale neničí nás samotné. Chovat se laskavě a být laskavý jsou totiž dvě různé věci. Většinou se naučíme chovat laskavě, protože za to něco dostaneme. To, že nás rodiče/svět mají rádi, nebo minimálně na nás nekřičí. To, že se vyhneme nepříjemným konfliktům. To, že jsme potřební a tedy důležití.
