Z nechutné české zimy a nevydařeného jara. Nebo od svého počítače ve chvíli, kdy jste jenom tak pro pořádek dala vysypat koš – omylem i s vaší nezálohovanou třítýdenní prací a ještě si v následném úleku vylila do klávesnice kávu. A co ze svého předraženého, zahypotékovaného bytu, kde vlevo od vás celé dny tlučou hračkami do podlahy sousedovic haranti a vpravo se večer co večer do krve hádá česko-italská dvojice? Někdo by se rád v mžiku octl pod bezstarostným karibským sluncem, jiný na nepopsatelně krásném Novém Zélandu, další mezi mrakodrapy Manhattanu, kde život připomíná dobře rozjetý večírek plný opravdových a živých celebrit.
Někam zmizet
A kam bych se na zbytek života nejraději propadl já? Do filmu natočeného podle scénáře Ingy Lindström, u kterého každou neděli po poledni polehávám s tučnou kachnou v žaludku a skleničkou piva v ruce! Je to v něm trochu jako v těch über-romantických slátaninách od Rosamunde Pilcher, jen mnohem lepší. Všichni ti báječní němečtí herci zasazení do idylických švédských exteriérů jsou ještě mladší a krásnější než ti ve starobních anglických kulisách od Pilcherové. Nikdo tam nemluví sprostě. Všichni vedou ušlechtilý život a i uklízečky si tam povídají o literatuře stejně zaníceně jako o vaření. V takové německé televizní iluzi musí i porno vypadat jako Tři oříšky pro Popelku. Neexistuje tam nedostatek – všichni všechno mají, a když už náhodou musí do krámku pro pečivo, nikdy je nevidíte platit. Nikdy tam neprší, pořád je krásně a ani v létě teploty nepřesáhnou příjemných 29°C.
Zápletka věčného štěstí
Co bych tam dělal já? Byl bych charismatický třicátník, architekt nebo designér unavený opakovanými úspěchy, takže momentálně tak trošku v tvůrčí i osobní krizi. Jako jednoznačně kladný hrdina bych sbíral síly v útulném dřevěném domě po rodičích. Samozřejmě na břehu skandinávsky klidného jezera. Co by čert nechtěl, do cesty by mi vstoupila mateřsky obětavá blondýnka Selma s přirozeně plnými rty a hedvábnou pletí, jako vystřižená z reklamy na krém Nivea. Pomohl bych jí nasadit spadlý řetěz jejího bicyklu (každá kladná postava je 100% ekologická a snad i plně recyklovatelná, nikdy nejezdí autem) a tím bych si zcela získal srdce její rozpustilé třináctileté sestry Anni-Frid a její čiperné border kolie.
