Jak se vyjádřila v rozhovoru americká spisovatelka Nicole Krauss, která se proslavila románem Dějiny lásky. „Mně se to stávalo celé dětství a dospívání. Vždycky jsem se platonicky zamilovala do někoho, kdo o mě nestál, nebo se později zamiloval do jiné dívky. Takže by se vlastně dalo říct, že coby dospělou mě taková situace nedokáže rozhodit. Vždyť ji znám. Moc dobře ji znám. Už bych na ni měla být zvyklá, ne? Měla bych vědět, jak se zachovat, když mě potká. Jenomže já to nevím. Měla bych ji čekat. Ale nečekám. Nechci ji čekat. A bolí to pokaždé stejně.“
Není co řešit
„Lásko, musím ti něco říct...“ „Něco důležitého?“ „Ano, něco důležitého.“ „Počkej, budu hádat. Pojedeme někam? Něco pro mě máš? Nějaký dárek? Dárek, viď? Co to je?“ „Miláčku, není to dárek. Asi se ti to nebude líbit.“ „Aha, takže špatná zpráva.“ „Vlastně ano.“ „Tak spusť. Ať ji máme za sebou.“ „Moc mě to mrzí, ale už s tebou nemůžu zůstat. Někoho mám. Miluju jinou ženu.“ „Cože? Já ti asi nerozumím. Ty miluješ jinou? Jinou ženu? Ne mě?“ „Je mi líto.“ „Asi není, když ji miluješ. Jen nevím, proč mi říkáš lásko...“ Takhle s notně cynickým tónem interpretovala kamarádka Karla jeden ze svých posledních rozhovorů s jedním ze svých bývalých partnerů. Samozřejmě s tím, kterého považovala za důležitého a od kterého to nečekala. Čekala žádost o ruku, dárek, dobrodružnou výpravu někam do exotických krajů...
Dočkala se rozchodu a důvodem byla láska k jiné ženě. Karla nový cit svého partnera však za lásku nepovažovala. „Znají se měsíc a kousek! To není žádná láska. O lásce může začít mluvit, až slečnu uvidí v těch nejintimnějších situacích, a intimními situacemi rozhodně nemyslím sex. Ona to samé. Až zjistí, jaké má zlozvyky, jak umí být po ránu protivný a večer také, a vůbec je protivný, tak až tohle všechno zjistí a zůstane s ním, jsem schopná uznat, že se milují. Do té doby ne. V tuhle chvíli spolu akorát tak chtějí spát. Kdyby mu bylo osmnáct, pochopila bych to, ale jemu je třicet pět!“ Na otázku, jestli s ním o tomto všem mluvila, odpověděla: „Mluvila, ale dub by byl vnímavější než on. Miluje ji a není co řešit. Kromě našeho společného bydlení a dalších společných věcí, které on zřejmě nepovažuje za důležité.“
