Máme pro vás čtyři věci, které jsou v životě jisté a s nimiž se marně snažíte hnout. Smíříte-li se s nimi, zbyde vám spousta síly na radost z věcí, které jsou v životě tvárné.
Všechno se mění – a vše jednou skončí
Věřte, nebo ne, na tomto jednoduchém poznání stojí celý buddhismus. Buddhovi prostě zcela neodvolatelně a se všemi důsledky došlo, že vše, ale absolutně vše, co se v životě zjeví, také zmizí, a že veškeré lidské utrpení pochází ze snahy tento zákon nevidět nebo obejít. Pro většinu z nás je zjištění, že úplně vše, oč jste kdy usilovala, že co jste kdy měla ráda, na čem vám záleželo, je prach a v prach se obrátí, zdrojem hluboké deprese. Tak hluboké, že se toto poznání v sobě snažíme vyzmizíkovat.
Zkuste si na chviličku představit, že byste to dokázala přijmout. Že byste věděla, že chuť jablka, do kterého jste právě kousla, zakusíte jen teď a za chvíli pomine, že náruč, ve které si teď užíváte obětí, zemře, že květina, jejímiž barvami se teď kocháte, uvadne – a zkuste si představit i to, že by vám to nevadilo. Na pár minut teď přijímáte zákon pomíjivosti, kdy všechny bytosti, věci i situace musí udělat místo dalším bytostem, věcem i situacím. Víte, o kolik víc byste si užila chuť jablka, hřejivost náruče, krásu květiny?
Kdyby Buddhovo učení vedlo jen k depresi, určitě by se nestalo jedním z nejrozšířenějších světových náboženství. Jeho krása spočívá právě v tom, nakolik vás uvědomění neustálé proměny a pomíjivosti přivádí k hlubšímu prožitku přítomného okamžiku. Tak hlubokému, že ani fakt, že pomine, není důležitý.