Už zase to udělala. „Jasně že mi nevadí, že obědváš u mámy,“ prohlásila. Jenže ve skutečnosti zuří. Další neděle v háji! David vyrazí k matce v jedenáct a vrátí se ve čtyři. Pak už se mu nikam nechce. „Sice s Davidem bydlím, ale víkendy trávím sama,“ krčí rameny moje kamarádka. V sobotu má její přítel florbal s kamarády a neděle tráví u matky.
„Jasně že si udělám vlastní program, jdu ke kamarádce, nakupovat, cvičit. Ne že bych seděla doma a užírala se. Ale chodíme spolu rok a za tu dobu jsme byli dvakrát na výletě. On se ale vždycky zeptá: ,Nevadí ti to?‘ – a já, přestože se mi tahle odpověď příčí, odpovím: ,Vůbec ne.‘ Tuším, co chce slyšet, a tak mu prostě udělám radost. Pak odejde a já jsem naštvaná víc na sebe než na něj.“ Ženy jsou přebornice ve lhaní ze zdvořilosti. Chcete muže potěšit, vyhovět mu, nepůsobit jako náročná štěkna, nedělat dusno. Myslíte prostě víc na jeho blaho než na vlastní. Lží ze zdvořilosti je třeba i předstíraný orgasmus. Schválně si začněte všímat, jak často partnerovi říkáte: „Nevadí“, ačkoli si myslíte pravý opak. Možná věříte, že to děláte pro klid ve vztahu, jenže ve skutečnosti lásce škodíte! Naučte se říkat i nepříjemnou pravdu, aniž byste trpěla pocity viny a odstartovala konflikt.
„Raději ublížím sobě.“
„Ty buřty na pivu se ti fakt povedly,“ pronesete, i když se musíte hodně přemáhat, abyste partnerův kuchařský výtvor pozřela (a on vám tutéž specialitu začne servírovat dvakrát týdně). „Bylo to hezký,“ pošeptáte mu po sexu, přestože za celou dobu neudělal nic, co by vás přimělo odpoutat myšlenky od zítřejší schůzky s klientem (a on nic lepšího nepředvede ani příště, přespříště, prostě nikdy). „Nevadí mi, že jsi přibral,“ mávnete rukou nad jeho rostoucí pneumatikou (takže si místo permanentky do tělocvičny koupí nové reproduktory k počítači a při sexu vám bude vyrážet dech čím dál větším pupkem). Proč mu prostě nepovíte pravdu?
Ženy jsou od dětství vedeny k poddajnosti, ohleduplnosti a snaze vyhýbat se konfliktům. Možná jste pyšná, že jste takzvaně dobrá diplomatka. Když vám něco vadí, v nejlepším případě naznačujete, bruslíte okolo ožehavého tématu a doufáte, že váš milý sám vytuší, co vám vadí. Anebo svoje potřeby rovnou potlačíte a názory spolknete. „Udělala bych cokoli, abychom se nepohádali nebo abych nezkazila pohodu,“ přiznává třicetiletá Petra. „Každé tři měsíce mění práci a věčně je bez peněz, ale já mu tvrdím, že mi to nevadí, protože mu nechci ublížit.“ Raději potají a v tichosti pácháte násilí na sobě a jste za laskavou, milou, přizpůsobivou pohodářku, která s každým dobře vychází. Platíte za to ale vysokou daň: často býváte frustrovaná a nešťastná.
