Stačí odejít a zbavíte se minulosti? Mnoho lidí doufá, že s prvním odstěhováním od rodičů zanechají všechny nepříjemné rodinné příběhy a problémy z dětství za sebou. A mnoho lidí po pár letech zjistí, že se zcela magicky ocitají ve stejných zkušenostech, stejných problémech a stejných vzorcích, přestože k nim přijdou v těch nejpřekvapivějších přestrojeních. Možná jste vyrůstala v docela normální rodině, nezažila jste žádné přehnané hrůzy, o kterých by stálo za to vyprávět psychoterapeutovi nebo se kterými by se šlo vyrovnat jedině půllitrem vodky denně. Přesto však cítíte, že některá témata nebyla zpracována tak, aby vás nestrašila po zbytek života jako kostlivec ve skříni. Nebo že určitý vzorec měl na vás osobně zhoubný vliv, i když vaše sestra se jím zdá nedotčena.
Zvolíte svou cestu?
Podle neurologa Daniela Siegela fungují neurony podobně jako cestičky v parku. Představte si jezírko, kolem něhož roste vysoká tráva. Vy jste první, kdo k tomu jezírku jde. Prošlapete si poctivě cestu vysokými travinami a kocháte se u jezírka pohledem na kachny a labutě. Při návratu si zcela přirozeně vyberete tu samou cestu, kterou jste šla k jezírku – je nejsnadnější. Ba co víc, všichni lidé, kteří půjdou po vás, půjdou tou samou pěšinkou. Podobně fungují i rodinné vzorce – prostě je to nejsnadnější cesta, protože už je vyšlapaná.
Ne všechny rodinné vzorce jsou negativní. Pokud vás baví chodit se dívat k jezírku na kachničky, je vyšlapaná cestička přínosem. Jenže ne všechny cestičky v rodině vedou k jezírkům. Některé vás mohou vodit k bažinám. Pokud už k bažinám chodit nechcete, nadešel čas cestičku změnit.
