11. ledna 2014
 | 
Foto: Fotoservis Bauer Media/Fotolia
Už se chcete usadit, ale není s kým? Michaela Klevisová zjišťovala, jak zvýšíte šanci poznat muže, se kterým už zůstanete.
1 / 4

Šárce připadá, že už vyzkoušela všechno. Rozhlásila po známých, že hledá partnera. Měla několik schůzek naslepo. Má profil na třech internetových seznamkách. Vyzkoušela speed dating. „Ale pořád nic,“ krčí rameny hotelová recepční. „V poslední době se na mě lepí samí chlapi, kterým jde jenom o sex. Anebo se zpočátku tváří, že to se mnou myslí vážně, ale pak bez vysvětlení zmizí.“ Šárce je jedenatřicet, má za sebou tři delší vztahy a od posledního rozchodu zůstává už dva roky sama.

„Možná je na mně nějak poznat, že už bych chtěla dítě, a ty chlapy to děsí. Třeba dělám chybu, když mám na profilu v seznamce napsáno ,Pouze vážný vztah‘. Jenže já chci, aby bylo od začátku jasné, o co mi jde. Anebo už jsou všichni fajn mužští po třicítce zadaní a zbyl jenom odpad, který nikdo nechtěl? Možná bych měla zkusit i mladšího,“ mudruje Šárka. Co dělat, pokud máte dojem, že všichni volní muži okolo vás jsou buď neotesanci, nebo playboyové s hrůzou ze závazků, případně obojí? Chtěla byste se usadit, ale narážíte jen na protějšky, kteří si ještě chtějí užívat volnost? Co když vlastně ani nemáte na seznamování čas? Existují strategie, které vám cestu k tomu pravému usnadní.

Když potkáváte nevhodné partnery
Sobec. Lhář. Závislák. Maminčin mazánek. Notorický playboy. Příživník. „Se žádným z nich se nedalo žít,“ hodnotí své expartnery třiatřicetiletá Simona. „Přitom všechny moje kamarádky už potkaly hodné, spolehlivé a věrné chlapy. V čem dělám chybu?“ Jestli by vaši bývalí byli dokonalou předlohou pro atlas nevhodných partnerů, nejspíš to není smůla ani náhoda. Po příčině zapátrejte ve vzpomínkách na dětství. „Během života se v nás vytvářejí takzvané vnitřní programy, vnitřní přesvědčení. Ta nejhlubší vznikají v dětství. Získáváme je vším, co zažíváme a vidíme, zejména u rodičů nebo nejbližších lidí,“ vysvětluje psychoterapeutka Tereza Zahrádková z pražské poradny Santea.

„Pokud tedy například od mámy slyšíme, že ji táta využívá nebo že jsou muži sobečtí, vyrůstáme s tímto vnitřním přesvědčením. Zároveň vidíme, jak se maminka našemu otci přizpůsobuje. Postupně tak vzniká náš vnitřní program, který nám napovídá: Muži mě budou vždycky využívat. Musím se přizpůsobovat, abych si ho udržela.“ Podvědomě si pak vybíráte právě takové partnery, se kterými můžete roli, odpozorovanou v dětství od matky, také hrát. Cítíte se v ní totiž bezpečně. Jestliže vztah vašich rodičů byl nevyrovnaný a plný nejistoty, pravděpodobně tíhnete k nespolehlivým, nevěrným nebo závislým mužům. Nic na tom nemění fakt, že jste si třeba v dětství opakovala, že nikdy nebudete žít jako vaše matka a že si rozhodně najdete lepšího chlapa.

1 / 4