Vím, že moje rodina moc nechápe, proč jsme si s přítelem zařídili byt zrovna takhle divně. V jedné místnosti posilovna, v druhé pracovna a ve třetí velká postel na spaní. Nikde žádný gauč, kam by si mohli rodiče sednout, když přijedou na návštěvu, nebo kam bychom usadili jiné hosty. Proč bychom si ale měli pořizovat sedačku, když žádné hosty nemíváme? Rodiče za poslední roky přijeli dvakrát a s přáteli se taky raději scházíme v centru. Kdo by se za námi táhl na kraj Prahy?
Klasické rozdělení bytu na kuchyň, ložnici a obývák jsme s drahým prostě zavrhli, protože nevyhovovalo. Dobře si pamatuji, jak nevrlá jsem bývala, dokud jsem neměla vlastní stůl v pracovně a musela psát články v ložnici, kam si ale přítel chodil pouštět televizi. Nezbývalo mi než se přesouvat ke stolu v kuchyni, kde jsem se zase víc než na práci soustředila na to, co bych ještě snědla. Chyběl mi vlastní prostor, klidné útočiště, kam bych se mohla „zašít“, když potřebuju soukromí. Zbytečně z toho doma bývalo dusno. Přitom jen stačilo trochu přeorganizovat byt. Jestli jste někdy žila na vysokoškolské koleji, v internátě nebo sdílela pokoj se sourozenci, víte, jaké je občas peklo, když se nemáte před spolubydlícími kam schovat a musíte s nimi ve dne v noci sdílet pár čtverečních metrů.
Co když je teď vaším spolubydlícím přítel? I on vás může začít za pár měsíců (nebo let) štvát už jenom tím, že jste pořád spolu a nemáte si od sebe kde odpočinout. A teď už nemám na mysli jenom společné bydlení. Každý partner začne postupně zabydlovat vaše srdce, vnitřní svět a celý váš životní prostor. Pokud včas neurčíte hranice svého výhradního teritoria nebo nenastavíte pravidla jeho společného užívání, možná za čas zjistíte, že se cítíte podivně stísněná. Radost z lásky přebije pocit svázaných křídel. Jaké možnosti máte, když začínáte cítit, že vám doma a v celém vztahu chybí víc prostoru?
