V devatenácti jsem byla ostrá mladá Štírka. Žárlivá spíš víc, než míň. Přiměřeně hezká. Veselá a naprosto neznalá, jak funguje spořádaná domácnost. Žila jsem prvním rokem s kamarádkou v pronajaté žižkovské garsonce a byl tam děsivý binec. Doma vládla babička a máma, které mě rozmazlily a do domácích prací vůbec nezapojovaly, natož abych věděla, že aby jídlo bylo k jídlu, chce to znát pár základních postupů. Tak jsem tehdy znala jenom dva – míchaná vajíčka a hranolky pečené v troubě. Jednoho dne proběhla akce „kulový blesk“ – výměna spolubydlících. Kamarádka se odstěhovala do domku ke svému novému příteli, vzala s sebou naše dvě kočky, a můj nový přítel ke mně. Byla to láska na první pohled i sex. O deset let starší. Srb. Mířil přes Prahu do New Yorku. Jeho přítelkyně, Chorvatka, měla za měsíc přijet za ním. V mezičase jsme se potkali my dva…
Nebyla to úplně snadná situace. My dva zamilovaní, jejich vztah byl už tehdy nahnutý, a ona na cestě. Poprvé mě píchlo u srdce, když vyslovil větu: „Maja nejela se mnou, protože dokončuje doktorát na univerzitě. Z literatury. Už má jeden univerzitní diplom z filozofie. Lehká panika. Asi je ta jeho skoro ex dost chytrá. Já mám jen maturitu. A za sebou propadák u zkoušek na kulturologii na filozofické fakultě. Následovala sebezáchovná myšlenka: literatura a filozofie. To musí být jistě šedá, obrýlená a nudná myš. Jistá jsem si tím však nebyla. Těch pět týdnů před jejím příjezdem jsme s Vladem žili v té naší žižkovské garsonce a pod vlivem koktejlu erotických a zamilovaných hormonů se problém „Maja“ moc neřešil. Jen tu a tam padaly poznámky.
„Ty nevytíráš hned po vykoupání sprchový kout? To bys měla. Maja má vždycky doma tak čisto a voňavo…“ Nebo: „Ty nevaříš? Maja skvěle umí plněné papriky, hovězí polívky a saláty na sto balkánských způsobů, peče štrúdly a dokonce i chleba…“ Manýry po balkánsku vycepované ženy v domácnosti pro mě tenkrát byly španělskou vesnicí. Zatím jsem je pouštěla jedním uchem dovnitř, druhým ven. Co na tom, že Maja byla podle jeho slov tak skvělá, měla zlaté srdce, uměla šít i vyšívat, znala řecké filozofy a z celého toho zlatého srdce Vlada adorovala. Já byla o deset let mladší než ona a Vlado se do mě přece zamiloval!
Jenže pak se objevila. Nastěhovala se do bytu jejich společného kamaráda, který už zatím zmizel kdesi v New Yorku. A trpělivě denně čekala na Vlada, který pendloval mezi dvěma byty. Mně říkal, že s ní už nic nemá. Vídá se s ní, jen aby nebyla v cizí zemi tak sama. Co říkal jí? Netuším. Prý se neptala… Poznámky, co všechno Maja umí, dělá, vaří a zvládá (a vůbec při tom tak hloupě nežárlí jako já), začaly moji štíří duši dohánět k šílenství. Ještě jsem slavnou Maju neviděla a už jsem ji nenáviděla. V mých představách se její obraz podobal bohyni. Bytosti, která nemá chybu a je dokonalá ve všem, co dělá a co kdy dělala. Toto přesvědčení se vkrádalo do našeho vztahu, do mého sebevědomí. Já pořád pálím ty pitomé papriky, přesoluju polívky a oblečení nezašívám, ale děravé vyhazuju. Nemám IQ na doktorát a moje srdce černočerně žárlí. Proč tedy nezůstal s ní?