30. listopadu 2013
Sice se říká: „Co je v domě, není pro mě,“ ale nevěra na pracovišti je stará jak lidstvo samo a stejně tak dlouho přináší častěji zklamání než ovoce lásky.
1 / 2

Pravděpodobně není mezi námi jedinec, který by někdy nepodlehl kouzlu kolegy či kolegyně. Na jednu stranu je to přirozené.  Vždyť to, že jsme my lidé dvou pohlaví, zjistíme už na pískovišti, první pusu si většinou dáme se spolužákem, první lásky prožíváme na střední škole a do manželství často vstupují mladí lidé, kteří se potkali v posluchárně na univerzitě… A pak přijde moment, kdy jsou nám ti, které potkáváme denně, zapovězeni. Přesně podle rčení: „Co je v domě…“

Příležitost dělá zloděje

Vzhledem k tomu, že jednu třetinu života strávíme v práci (druhou péčí o domácnost a třetí spánkem), kde jinde bychom měli potkat romantiku, která z našeho legitimního svazku už vyčpěla? Pokud se tedy setkáme v zaměstnání s někým, kdo je nám sympatický, často mohou sympatie přerůst v něco víc. Do práce chodí lidé upravení, hezky oblečení, u mužů není výjimkou oblek a u ženy lodičky. Chceme působit na své okolí dobře, mile, kompetentně, sebejistě. S tím jde ruku v ruce i další úprava zevnějšku – u žen líčení, účes, nevtíravý parfém, u mužů dokonalý sestřih vlasů, vousů, o kolínské nemluvě. Jak pak odolat?

Statistiky vyčíslují, že každá pátá láska a v návaznosti na ní každé třetí manželství začíná právě v zaměstnání. Kromě toho, že se mezi lidmi, kteří nejsou našimi nejbližšími, chováme kultivovaněji než doma, svoji roli hraje i to, že, jak známo, moc je nejsilnějším afrodiziakem. Není se pak čemu divit, když šéf okouzlí svoji podřízenou… A protože muž zase hledá krásu, takový padesátník velice snadno podlehne vnadné mladé ženě. Bez ohledu na to, že je jeho asistentkou. Roli hraje i to, že se ti dva denně potkávají a tím pádem mají velký prostor k tomu, aby jeden druhého lapil do svých tenat. Silné povahy dokážou náklonnost udržet v platonické rovině, ale je nepravděpodobné, že jeden z dvojice nebude chtít víc.

1 / 2