8. listopadu 2013
Neomylný průvodce od vyhlédnutí si ho až po hluboký vztah. Nechte se jím vést...
1 / 2

Když jste singl, je to jako byste byla na parkovišti: ta nejlepší místa jsou obsazená a ta volná jsou pro handicapované. Ovšem naučíte-li se dobře řídit, zaparkujete i na neočekávaně dobrých místech. Pokud se chystáte vyjet po zajímavém protějšku, nechte se inspirovat našimi tipy. Na rozdíl od silničního provozu se jimi nemusíte řídit doslova a za chyby se nerozdávají pokuty, ale dary v podobě zkušeností. Vyberte si z jedné ze tří fází podle toho, ve které se zrovna nacházíte.

1. fáze: Povšimnutí si květinky
Předpokládejme, že jste se zakoukala do někoho, ke komu od vás vede alespoň uzoučká tenoučká cestička, tedy například do kolegy, souseda, kamaráda kamarádky… (Zahleděla-li jste se do neznámého krásného muže v autobuse, budete se muset obrátit na služby nejbližší čarodějnice, hodně se modlit nebo často jezdit autobusem.) Nebudeme vám nic nalhávat – první fáze může být ze všech nejagresivnější a neměla byste se do ní pouštět, pokud vám není milé spřádat sítě a lapat do nich nevinné mušky. Patříte-li mezi stydlivé lidi, bude pro vás možná fází nejtěžší. Uzoučká, tenoučká cestička, kterou jsme zmínili před chvíli, se odteď na nějakou dobu stane hlavním objektem vašeho zájmu. Budete ji oprašovat, budovat a zvelebovat s péčí zenového mistra. Rozumějte dobře: Tu cestičku, ne objekt zájmu! Nejprve si tedy ujasněte, co nebo kdo je vaší cestičkou. Máte-li spadeno na kolegu, je vaší cestičkou ten, kdo s ním sedí v kanceláři. V případě souseda to může být jeho pes. U kamaráda kamarádky, ano jistě – kamarádka.

Je ve vašem vlastním zájmu, abyste postupovala nenápadně a obezřetně. Neviditelnost se vždycky může hodit spíš než humpolácké kroky. Dejte si tedy záležet, aby si alespoň z počátku nikdo nevšiml, jak pěkně jste se začala o cestičku starat. Například v případě kolegy si svou spojku získávejte pomalu – prozradí vám na vyvoleného víc, než když bude mít pocit, že je u výslechu. Pokládejte všeobecné otázky, které se týkají všech (Kolik vás vlastně sedí v kanceláři? Vycházíte spolu fajn, ne? Scházíte se i po pracovní době?). Z odpovědí si vyfiltrujete informace o člověku, který vás zajímá, a ostatní v duchu zahodíte. Občas zajděte za spojkou do kanceláře a bavte se se VŠEMI, nejen s pohledným kolegou.

Je-li vaší cestičkou páníčkův pes, můžete se naučit mluvit se psy (existují psí psychologové, jakýsi zaříkávači psů, a ti to dokáží) a vytáhnout z pudla vše, co potřebujete vědět. Vyvarujte se však toho, že budete lidskou řečí podávat psovi otázky mířené na páníčka přímo před páníčkem (A vodí si páníček domů hodně paniček?). Zkuste se raději vyptávat páníčka na pejska, vybírajíc takové otázky, které vám odhalí páníčkův životní styl (Berete ho někdy na hory? Venčíte ho také brzy ráno? Pokouší se s vámi někdy komunikovat?). V případě kamaráda kamarádky nechoďte kolem horké kaše, vybídněte kamarádku, ať vysype, co ví a může, a co neví, ať zjistí.

Shrnutí: Nejdůležitější body první fáze:
A. Postupujte nenápadně, nebuďte moc hrrr ani slon v porcelánu.
B. Buďte trpělivá a pečlivá, jako byste pěstovala křehkou a citlivou bonsai.
C. Zjistěte si otázkami, které nevzbuzují podezření, vše, co můžete o svém objektu zájmu. Zmíněné informace použijete k tomu, abyste si ověřila, zda vůbec máte chuť v dobývání pokračovat. Rozhoří-li to, co zjistíte, váš zájem, využijete to k přípravě plánu, jak máte pokračovat.

1 / 2