2. listopadu 2013
Kamarád, úspěšný podnikatel, mi nedávno vyprávěl smutnou historku. Začalo to nevinně. Na jakémsi večírku se seznámil se ženou...
1 / 2

Pár minut s ní vedl rozvernou konverzaci a bylo evidentní, že si padli do oka. Dalších několik dní pokračovali přes Facebook a nakonec se dohodli na schůzce. Přestože dočasně žila ve Vídni, osedlal svůj vůz a vydal se za ní. Zdálo se, že je (vše) na nejlepší cestě. Ale nebylo. Stalo se něco hrozného. Nestalo se totiž nic.

Kráska a holé věty

„Víš, líbila se mi od první chvíle. Těšil jsem se, až ji víc poznám, a věřil jsem, že rychle najdeme společnou řeč. A tady to máš. Vím, že žije ve Vídni několik let sama, ráno jde do zaměstnání, které ji moc nebaví, večer se vrátí domů. A víc jsem se nedozvěděl. Neřekla nic moc o sobě, ale ani nevěděla nic o městě, v němž žije, neměla názor na lidi kolem sebe, ani na tamější život. Neměla ani plán, jak z toho ven. Snažil jsem se opravdu hodně něco z ní dostat, nemám problém rozmluvit němýho. Však mě znáš. Visela mi na rtech, ale odpovídala holými větami. Nic v ní nebylo.“

Rande bez otázek

Kroutil jsem překvapeně hlavou: Vždyť je jí skoro čtyřicet, něco zažít musela? „Ale to nebylo nejhorší,“ pokračoval. „Od začátku bylo jasný, že se jí líbím, že ji to se mnou baví. Přesto se vyhnula veškeré zvědavosti, která by souvisela se mnou a s mým životem. Že se neptala na moje ex, bych samo o sobě ocenil jako známku zdrženlivosti. Ale ona se nezeptala na nic. A tak se nedozvěděla, čím trávím dny, že jsem se dostal ke svému byznysu skrz tragédii v rodině, že hrozně rád lyžuju, jsem mistr na italský těstoviny, miluju Joy Division, plánuju se na pár let usadit v New Yorku a že budu volit… Ani jedna otázka. Ženy v tomto věku se už přece zajímají o chlapy – a to ze všech úhlů, ne? Dopadlo to tak, že jsem po několika hodinách sušší konverzace přišel o inspiraci. I když to opravdu hodně chtěla, však víš co, nakonec to nešlo. Nemůžu spát se ženskou, která je vyloženě prázdná, jen proto, že je chytrá a má dokonalý tělo.“

1 / 2