Když si před pár lety našla Klára (29) sympatického přítele, který měl navíc rád i její, tehdy desetiletou dceru Haničku, byla na vrcholu blaha. Svoji dcerku měla v necelých devatenácti a starala se o ni sama, bez pomoci jejího otce, který se zmohl pouze na občasné zaplacení pár stovek alimentů. Ne, že by Kláře nevypomohli rodiče, ale bydleli daleko, a tak si brali vnučku, jen když měli dovolenou a na pár dnů o Vánocích. Klára vystřídala několik partnerů, ale vztah vždycky ztroskotal na rozdílných názorech nových ‚otců‘ na výchovu Haničky…
„Prostě se ji všichni snažili vychovávat. Já byla vždycky s Haničkou spíš kamarádka. Bylo mi proti mysli ji posílat v osm večer spát nebo jí zakazovat nějaké výstřední oblečení. Dost na tom, že ta holka nemá tátu. Ještě já abych ji prudila!“ obhajuje vehementně svoje výchovné metody Klára a hned pokračuje: „Proto, když jsem si našla Petra, velmi jsem oceňovala, že je jiný, než ti před ním. Byl kamarádský a choval se k Haničce jako k sobě rovné. Možná to bylo tím, že je o pět let mladší než já a měl k ní ještě blíž. A možná to prostě bylo jeho přátelskou a nekonfliktní povahou. Není to žádný ‚macho‘, který by se styděl umýt nádobí nebo uvařit. Prostě jsem se zamilovala a prožila s ním nejkrásnější roky svého života. Jenže potom to nějak začalo skřípat…“
Z dcery je rebelka
Klára si ani nevšimla, kdy přesně nastal ten okamžik, v kterém se z dcery stala rebelka. Začala se výrazně malovat a úplně změnila styl oblékání. Z celkem poslušné a samostatné holčičky se stala vyzývavá slečna. Dračice. Okované období vystřídalo další, s roztrhanými punčocháči a minisukněmi sotva zakrývajícími půlku pozadí. Klára vše brala jako dočasný úlet a utěšovala se, že všechno časem pomine a vrátí se do normálu.
Klářin přítel Petr ale viděl celou věc jinak. Začal Haničce zakazovat kamarády a nakonec jí nedovolil ani odpolední vycházky. Klára myslela, že má prostě jen o Haničku strach, ale potom se stalo něco nečekaného. „Jak to popsat. Šla jsem k pračce roztřídit prádlo a přistihla jsem Petra, jak drží v ruce Hančinu podprsenku a čichá k ní. No, spíš si držel její podprsenku na obličeji a tvářil se u toho dost slastně… Když mě uviděl, lekl se a dělal, že si jen dává do pračky svoje prádlo…“
Kláře bylo trapné celou věc komentovat, ale od té chvíle si začala všímat věcí, které by jí jinak zůstaly utajeny. Třeba Petrovo ochomýtání u Hančiných dveří, když se převléká, nebo jeho zálibné pohledy, když chodí večer v průhledném pyžamku. O jeho výrazu, když kolem něho proběhne v krajkových tangách, radši ani nemluvě.
