A pak je tu zvláštní kategorie – muži, ze kterých se nám ještě podlamují kolena.
A právě tito mají něco společného. Nedá se na ně zkrátka zapomenout. Vůbec přitom nezáleží na tom, jestli jsme s nimi prožily jen jednu vášnivou noc, byly naší platonickou láskou, nebo jsme s nimi randily půl roku a románek je minulostí, protože už doma dávno máme jiného partnera a děti. Nic naplat, ON v našich představách zůstává stále živý a je hotovým ztělesněním všeho, co nám i po letech zrychluje tep. Rády se vracíme k momentům, které jsme v jeho společnosti strávily, v duchu k nim utíkáme, a když bilancujeme mezi současnou realitou a minulostí opředenou romantickými ideály, někdejší nenaplněná láska jednoznačně vyhrává.
Naději si hýčká
„Pořád doufám, že spolu jednou budeme. Nevím kdy, ale prostě jednou,“ říká Pavla (29), když přijde řeč na její někdejší románek s Robertem (34). Jejich známost přitom netrvala ani měsíc a skončila před čtyřmi lety. Ona už je vdaná a čeká druhé dítě, ON má stálou partnerku a plánují svatbu. Říká se, že žádný vztah dvou lidí není nikdy zcela vybalancovaný. Jeden má prý vždycky tak nějak navrch.
S Pavlou a Robertem to bylo zrovna tak. Ona se do něj okamžitě zbláznila, on její bezednou náklonnost milosrdně přijímal. Strávili spolu vášnivou dovolenou u moře, na které se i poznali, a pak... Konec. Z ničeho nic. Nebyla to ale klasická letní láska. Pavla byla přesvědčená, že našla muže svých snů, a vlastně i Robert začal tehdy plánovat do budoucna. Ještě párkrát jí volal, ale další romantické setkání v Paříži, které jim plánoval, už zůstalo jen planým slibem.
„Nikdy jsem nepochopila, co se vlastně stalo. Nikdy mi to nevysvětlil a mně rvalo srdce, že mi přestal odpovídat na zprávy. Pořád jsem snila o tom, že mi zase zavolá nebo napíše. Pak jsem na Facebooku viděla jeho nové fotky… S NÍ.“ Ani dnes se ale Pavla nevzdává naděje na to, že se s Robertem někdy ještě setká a někdejší jiskra mezi nimi znovu zahoří.
„Mám vcelku spokojené manželství, svého muže mám ráda, je to skvělý partner a po pravdě bych ho asi neopustila, ale toho snění o Robertovi a o tom, že spolu ještě někdy prožijeme něco jako tenkrát…, toho se prostě vzdát nedokážu,“ přiznává Pavla malinko provinile. A není sama. Ke svému osudovému muži, který se zabydlel buď jenom v nepřekonaných vzpomínkách, nebo se nějak opakovaně vrací do života, se totiž přiznává téměř každá druhá žena.
