15. října 2013
Možná ji nesnášíte, protože má dvě vysoké a vy ‚jen‘ jednu, možná vám vadí její blond vlasy do půl zad... Jenže je to kamarádka vašeho partnera. Musíte ji mít ráda?
1 / 2

Trocha žárlivosti do vztahu patří, jenže všeho moc škodí. Že s vámi muž žije, nebo si vás třeba i vzal za manželku a vybral si vás za matku svých dětí, neznamená, že je vaším majetkem a nesmí se vídat s nikým jiným. Vždyť i vy sama máte kamarády, nebo snad ne?

„Můj manžel má plno kamarádů, kteří mi nijak nevadí a ráda si s nimi jdu někam sednout. Pak je tu ale ještě Darina, jeho kamarádka z minulé práce. Když jsme spolu začali chodit, často spolu obědvali, volali si a ona ho pořád lákala někam na výlet. Přede mnou se vždycky tvářil, že ho to hrozně obtěžuje, jenže pak jsem zahlédla jejich e-mailovou konverzaci a nevěřila jsem vlastním očím. Psal, že ona je pro něj stejně tou jedinou a s žádnou jinou si zbytek života představit nedovede. Se mnou to prý je jen takové poblouznění. Sice je spokojený, ale nic víc. A to přitom bylo pár dní před naším výročím!“ vzpomíná Eliška (28) na první krizi jejich vztahu. Nakonec ji zvládli a po čase se dokonce vzali, ale tehdy kvůli trápení probrečela nejeden večer.

„Nikdy jsem mu to neřekla. Pár dní jsem byla odtažitá a on se pořád dokola ptal, co mi je. Prostě jsem si řekla, že kdyby jí psal pravdu, choval by se ke mně jinak. Byl na mě totiž opravdu hodný a všímavý, splnil mi všechno, co mi na očích viděl. Kdyby to se mnou nemyslel vážně, tohle by přece nedělal,“ říká si. Navíc ji kamarádky ujišťovaly, že si akorát ‚honil triko‘ a nechtěl přiznat, že se zamiloval. Eliška svému muži od té doby několikrát jasně řekla, že Darinu nemá ráda, a i když mu schůzky s ní zakázat nemůže, přála by si, aby to moc nepřeháněl. A tenhle ‚nenápadný‘ požadavek zabral. Dnes už se spolu skoro vůbec nevídají.

To u její kamarádky Kláry to dopadlo jinak. Její přítel se se svou kamarádkou z dětství vídá pořád hodně a Klára se pokaždé užírá žárlivostí a nejistotou. „Jeho kamarádku nemůžu vystát. Znají se úplně odmalička, chodili spolu do školky, jezdili na tábory a jednu dobu spolu bydleli, protože si nemohli dovolit byt každý sám pro sebe. Ale co mi vadí nejvíc? Že s ní řeší náš vztah. A ona se pak projevuje jako chápající ženská, polituje ho, snaží se mu poradit, rozumí mu… V jeho očích vystupuje zkrátka jako holka, která ho za jakýchkoliv okolností vyslyší. Kdo mi zaručí, že ho pak nenapadne: ,Škoda, že taková není ta, kterou mám doma?“ stěžuje si. Klára. Její přítel samozřejmě o tom, že si jeho přítelkyně a kamarádka úplně nesednou, moc dobře ví. „Jenže co mám dělat? Přece někoho nevyškrtnu ze svého života jen proto, že je to holka. Nikdy jsme spolu nic neměli, jsme prostě kamarádi,“ namítá Pavel.

Podle psychologů jeho přístup není úplně šťastný. „Muž by neměl brát pocity své partnerky na lehkou váhu. Mnoho z nich přemýšlí stylem: ‚Pokud nejsem nevěrný, nemá důvod žárlit!‘ Vyřešeno. Ale tak to nefunguje,“ říká psychoterapeut Michal Mynář. Přirovnává to k návštěvě lékaře kvůli bolesti ruky. „Je to, jako by vám doktor řekl, že neobjevil žádnou její příčinu, takže vás ruka nemá co bolet. To je sice hezké, řeknete si, ale mě bolí! Nechci slyšet, že bolet nemá, potřebuji pomoc!“

1 / 2