Helena se zadívá do zrcadla. Krajkové prádlo perfektně padne, oholená je vzorně, voděodolnou řasenku taky má – musí ji mít. Při orálním sexu se totiž pravidelně dáví a tečou jí přitom slzy. A oči rozmazané po vzoru Iggyho Popa jí vůbec nesluší... Proč orální sex vlastně nevynechá? Nedělá ho přece příliš ráda. Jenže je to pro ni taková jistota na závěr, když už chce, aby se Kamil konečně udělal...
Zarachotí klíče v zámku a on vchází. I když Helena přesně ví, co bude následovat, dělá jakoby nic. Kamil odloží tašku, chvíli si povídají, dají si kafe nebo dvojku vína na gauči, na kterém se následně většinou začnou milovat. První chvilky vzrušení má ráda. Možná čím dál raději. Na začátku vztahu to bylo jiné. Někdy se nedostali dále než do předsíně, jenže teď už jsou spolu skoro dva roky... Mazlení se jí líbí, ale aniž by tušila proč, pak se dostaví stav, když vzrušení stagnuje a ne a ne se hnout k orgasmu. Sex ji přestává bavit. Nudí ji. K smrti ji nudí. A on to nevnímá.
Čím víc se ona nudí, tím je on urputnější. Jako kdyby si myslel, že je jeho povinností udělat cokoli, jen aby prožila vyvrcholení... I kdyby mu říkala horem dolem, že pro ni orgasmus není životně důležitý a že by jí bylo milejší jen ležet v jeho objetí, nepochopil by to. Asi by se i urazil. Ostatně – jednou mu to jemně naznačila. Pohádali se. Hned na ni vyjel, že jestli ji tedy už dostatečně nevzrušuje, může si sbalit kubry a odejít. A vyčetl jí, že se při sexu jenom povaluje a nastavuje a že hlavní dřina je na něm… Jaký je tedy konec milostného večera? Ona začne pomalu sténat. Zahraje divadlo, za které by zasloužila nominaci na Oscara, protože za svůj téměř patnáctiletý sexuální život tuto orgasmickou etudu dotáhla k dokonalosti. Výraz jeho očí značí: Triumf!
