Jsem vyučená kadeřnice, vyrůstala jsem v dětském domově a po škole jsem se musela rychle postavit na vlastní nohy. Nebylo to pro mě jednoduché životní období, nikdo mi nestál za zády a neradil mi, nepodržel mě. Přísahala jsem si, že to zvládnu a budu se mít v životě dobře. Našla jsem si práci a s kamarádkou pronajala maličký byt. To, že se dnes stříhání, melírování a barvení vlasů už profesně nevěnuji, je vlastně jen velká náhoda.
Nečekaná nabídka
Když mi bylo dvacet, vyrazila jsem s přáteli na diskotéku. Chtěla jsem své narozeniny pořádně oslavit a porozhlédnout se po nějaké známosti. U baru mě oslovil asi pětatřicetiletý muž, že prý dobře tančím a mám nádherné tělo. Samozřejmě mi to lichotilo. Zeptal se mě, zda bych mu nechtěla udělat soukromý striptýzový taneček. Než jsem se stačila nadechnout k záporné odpovědi, nabídl mi dva tisíce. Vykulila jsem oči, ale nabídku razantně odmítla s tím, že nejsem žádná děvka. Šla jsem zpátky ke svým známým a dál se bavila s nimi. Pod dvou letech jsem přišla o práci a musela platit nájem.
Nemohla jsem žádné zaměstnání sehnat, neměla jsem ani rodiče, kteří by mi dočasně vypomohli. Vzpomněla jsem si tehdy na událost z oslavy mých dvacátých narozenin. Spousta mužů je ochotna zaplatit za chvilku vzrušení, říkala jsem si. Ale budu já schopná to ustát? Jelikož v prasátku už cinkalo pouze pár drobných, projela jsem inzeráty a po dlouhém váhání odpověděla na ten, který sháněl striptérky do klubu v centru Prahy.
Šéf byl kupodivu milý a příjemný chlapík, seznámil mě s Janou, kolegyní, která mě měla zasvětit do této práce. S Janou jsem si padla do oka, naučila mě hýbat se u tyče, svůdně rozepínat podprsenku a další triky. Zpočátku mi to moc nešlo, cítila jsem se nepříjemně, brzy jsem se ale z prvotního šoku a studu oklepala. Za večer jsem si vydělala tolik, co jinde za týden.
