Toto není další z článků o tom, že ženy dosud vydělávají méně peněz než muži, protože jsou na stejných postech stále hůře placené. Není o tom, že na nejvyšších korporátních i politických pozicích je stále jen kolem patnácti procent žen. A není ani o tom, že ženy se nemohou tolik oddat práci a kariéře, protože stále ještě na nich leží sedmdesát procent péče o domácnost a výchovu dětí. Je to článek o tom, že ženský přístup ke světu je prostě podstatně jiný než mužský. Že ženskou přirozenostíje nejen vydělávat peníze jiným způsobem, ale hlavně z jiných důvodů než muži. To, co muže „rajcuje“ a hecuje, nechává ženu naprosto klidnou. A naopak: tam, kde žena musí jednat, protože tuší příležitost ke zvelebení, muž se jen znuděně pošklebuje, protože nevidí stejné souvislosti. A ani jeden z nich nemůže jinak: tyto reakce, nebo ne-reakce, vyplývají z fyzické struktury ženského a mužského mozku. Každý z nich exceluje v jiném druhu situací.
Nejvíce versus nejlépe
Mužský mozek je báječně vybaven na rozhodování v konkrétním kontextu, v konkrétní situaci a pro konkrétní cíl. Klasický příklad: křižovatka. Mužský mozek je okamžitě tady a teď, vidí tuto křižovatku v tuto chvíli a okamžitě vyhodnocuje, které řešení bude fungovat a které ne. Právě díky této výbavě je pro muže mnohem pohodlnější podstoupit mnohem větší riziko. Ale v tom je právě ten vtip: mužům stejná situace zas tolik riziková nepřijde! Jejich mozek si je stále vědom i většího kontextu situace a to, co ženě připadá jako zmatený, riskantní chaos, je pro muže zcela zřejmá strategie, která v rámci jeho velkého kontextu dává naprostý smysl. Jediné, co muži hrozí, je, že nepochopil správně celý kontext – ale jeho strategie bude téměř vždy logická a povede přímo a zřetelně krok za krokem k nejlepšímu možnému cíli.
Ženský mozek je naopak skvěle vybaven pro činění rozhodnutí, která nezáleží na konkrétním kontextu. Nepůjde jako predátor za nejlepším řešením, ale za tím, které osobně preferuje (nebo ti, které má ráda, za které se rozhoduje). V příkladu vedení ?rmy by muž investoval peníze tak, aby se vydělalo co nejvíc, žena by je investovala tak, aby s tím souhlasilo co nejvíce zaměstnanců. Například by část zisku šla na charitativní projekt, což by sice nevyneslo peníze, ale mnozí zaměstnanci by pocítili hlubší smysl práce, kterou dělají.
