10. září 2013
Přiznejte si to: zalhat občas není tak špatné. Že to neděláte? A nevymýšlíte si tak trochu?
1 / 2

Tobě to sluší! Zdržela jsem se na poradě. Jistě, zítra ti určitě zavolám. Taky vám tahle slova nejsou cizí? Slýcháte a vyslovujete je dnes a denně. Ale myslíte je opravdu vážně?

Lhát je naprosto přirozené. Drobné libůstky v podobě milosrdných a klamných lží jsou na denním pořádku, podle některého průzkumu je vypustíme z úst až dvěstěkrát denně. Zdá se vám to neuvěřitelné? Zkuste si je jednou spočítat. A čárku udělejte i za přání „Dobrý den“ prodavačce, která se na vás v pekárně vždycky šklebí a vy byste ji nejradši hodila loupák do drdolu. Je to ale taková milosrdná lež, schovat ji můžete i pod označení bílá. Zachmuřeně černá je naopak ta nemorální.

Ale kam byste zařadili tuhle lež? Můj kamarád David se chystá na dovolenou. Sám. Samozřejmě se něco takového bojí přiznat rodičům. Má raději tvrdit, že jede s partou kamarádů, aby se o něj nebáli? Nebo jít s pravdou ven, aby prožili čtrnáct dní ve strachu, zda se z divočiny opravdu vrátí?

Podle průzkumu londýnského Muzea vědy je právě lež matce nejčastější, které se dopouštíme. Oproti tomu partnerovi lže jen deset procent lidí. „Ne, fakt mi nic není,“ to je nejčastější lež, kterou vypustí z úst ženy. Oproti tomu muži zase velmi rádi tvrdí, že toho moc nevypili. Tady si můžeme podat ruce…

Kde jsme králi dlouhých pinokiovských nosů, je jednoznačně seznamka. Krásná, hubená, vysoká modroočka. Kdyby taková byla realita, běhaly by po planetě samé krasavice. Když pak ženy pošlou nápadníkovi fotku, je z toho rázem deset kilo navíc, pět centimetrů míň a modrý je tak maximálně svetr. Jenže klamání máme v genech – je podvědomé a opravdu rozšířené. Dělá nás lepšími. A i proto vznikl tenhle článek. Abychom vás utěšili. A abyste věděli, že v tom nejste sami. Ale to už ostatně dávno víte, nenamlouvejte si nic…

1 / 2