1. Nahaté koupání bylo nejdřív určeno jen pro bohaté: na konci 18. století napsal univerzitní profesor Samuel Vogel příručku o pravidlech zdravého koupání a základní doporučení v ní znělo – koupat se nahý. V té době se namáčeli muži a ženy zvlášť a první naháči se svlékali v pojízdných kabinách, které táhli koně až do vody, aby tělo nezůstalo nad hladinou moc dlouho obnažené. Šlo tedy o nákladnou aktivitu.
2. První nudistický klub vznikl v roce 1903 nedaleko Hamburku jako reakce na provokativní utopickou knihu Nahota od Heinricha Ungewittera. Ten v ní vylíčil idylický život bez oblečení. Nejprůraznějším průkopníkem hanbatých aktivit byl pak další Němec, Adolf Koch, který založil institut Kultury svobodného těla (Frei Körper Kultur, zkráceně FKK) a otevřel školy, v nichž se učila gymnastika bez oblečení. Inspiroval se v antickém Řecku, v němž všichni muži běžně cvičili nazí a i celé olympijské hry připomínaly slet nudistů.
3. První nudistickou pláž založili před devadesáti lety v Berlíně místní umělci na Mügelsee. Byl to ale spíš happening než zábava pro obyčejné lidi. K opravdovému boomu koupání bez plavek prý došlo až po rozdělení Německa na západní a východní blok. Veškerý textilní průmysl rozpůlené země přitom zůstal na západě, zatímco východní Němci pocítili palčivý nedostatek plavek.
4. K široké oblibě koupání bez plavek přispělo i chladnější klima Baltu. Sezení v mokrých plavkách totiž způsobovalo časté záněty močových cest a vaginální infekce. Z Německa se pak tato záliba rozšířila do celého Středomoří, kde dnes existují obří nudistické rezorty s vlastními hotely, restauracemi, diskotékami i obchody.
5. Zapálení nudisté mohou strávit celou dovolenou bez oblečení, a to od okamžiku, kdy nastoupí do autobusu specializované cestovní kanceláře na nahaté zájezdy. V nabídce narazíte i na nudistické plachtění nebo turistiku na tzv. naturistických stezkách.
