22. listopadu 2010
To, jak může skončit jedna zimní dovolená, nám vyprávěla Michaela. Její příběh lze brát jako opravdu odstrašující příklad a varování pro nadcházející lyžařskou sezonu.
1 / 3

Neměla jsem volný den snad půl roku, takže do Alp jsem se neskutečně těšila. S kamarády jsme to plánovali už loni, ale kvů­li práci jsem nemohla. Pracuji v re­kla­m­ní agentuře a zrovna, když jsem loni žádala o dovolenou, dostali jsme expresní zakázku a hory musely stranou. Letos jsem si všechno vyřídila dopře­du a dovolené nestálo nic v cestě. Jelo nás celkem pět – já, můj přítel Marek, Roman s přítelkyní Verčou a Radek.

Já jako ‚vedoucí zájezdu‘ jsem zařizovala ubytování a další věci. Pro naše pohodlí jsem vybrala pension přímo u sjezdovky. Bylo mi jasné, že pánové hodlají po večerech flámovat a my ostatní neřidiči bychom se těžko dostávali na svah. Vyjeli jsme v noci a ráno jsme byli na mís­tě. Ubytovali jsme se a natěšení hned vyrazili vyzkoušet nabídku 24 sjezdovek. Sněhu bylo přes dva metry.

Žádný amatér mezi námi nebyl. Naše parta se skládala ze zkušených lyžařů, všichni jsme se seznámili před pár lety na lyžařském kurzu v Itálii, kde Roman byl instruktorem. Od té doby jsme společ­ně vyráželi do hor. Sezona jela v plném proudu a lidí bylo víc, než jsme čekali. Romana proto u večeře napadlo, že bychom mohli zítra zkusit freeride – lyžování ve volném terénu mimo sjezdovku. Tam určitě tolik lidí nebude a navíc oprášíme znalosti a užijeme si adrenalinu. Nedočkavostí jsem nemohla ani usnout.

1 / 3