Když mi bylo asi sedm, oslovil mě a kamaráda Müllera ve sprchách bazénu na pražském Výstavišti herec Ilja Racek. „Tak co, kluci, dneska je ta voda nějak studená, co?“ Byli jsme moc vykulení a blbí, než abychom celebritě dokázali rozumně odpovědět, takže jsme jen zírali. Z pohledu na nahý vytrčený pupek jsem vyvodil několik závěrů:
1. Když důstojného muže svléknete z obleku, dostanete ve většině případů divného neforemného tvora.
2. Nahota částečně maže společenské rozdíly: Demel, Müller a Racek byli v tu chvíli prostě tři plavci, kteří by si mohli uvolněně popovídat o teplotě vody (kdyby první dva konverzačně neselhali).
3. Takhle budu jednou vypadat.
4. Atletická a souměrná nahota mého otce s rovnoměrně zachlupaceným hrudníkem je víceméně výjimka.
5. Ženy jsou záhadné bytosti. Co se jim na tomhle vlastně líbí?
Podezření obsažené v posledním závěru se mi pak mnohokrát potvrdilo. Od několika žen jsem časem slyšel různě obalené výroky s jediným obsahem: Nahatý chlap, pokud zrovna nemáte na mysli vtělení řeckého boha, je vlastně legrační. No, možná. Jenže když od dětství porovnáváte naháče stejného pohlaví se sebou samým, na smích nemáte náladu.
