Někdy mohou být milostné eskapády celkem vlažné, jindy je však nezkrotná vášeň bojem o normální život.
Viktor, o rok dřív
„Nemyslím si, že jsem nějaký primitiv bez špetky inteligence, úcty k rodině a tradičním sociálním hodnotám. Přesto se to stalo... Moje žena není ani hloupá, ani ošklivá, ani nepříjemná. Je skvělá. Lékařka v Motole, stejně jako já. Máme pětiletá dvojčata a manželství, které by se dalo počítat k těm hezčím. Přesto se to stalo... Znám dobře metaforickou story o Amorovi a Psýché. A přesto se to stalo...
Amor, ten okřídlený chapec, pro kterého nic není svaté, který je tak nezvedený, že pohrdá veřejnou morálkou, potlouká se po nocích všude možně se svými ero-energií nabitými šípy, pálí to, do koho se mu zamane, rozvrací tím spořádaná manželství a páchá strašlivé ničemnosti, ‚napálil‘ i mě. Začátek mého příběhu má nádech kýče – ženatý lékař před čtyřicítkou a devatenáctiletá sestřička, která nastoupí na jeho oddělení hned po maturitě. Když jsem Hanu poprvé uviděl, tohle devatenáctileté stvoření svou pouhou přítomností zadrnkalo na struny ve mně, na které dlouho nikdo nehrál. Na zvíře ve mně, které jsem po svatbě zazdil pod masku slušnosti, inteligence, rozumu, zkrátka pod roli zodpovědného otce a spořádaného manžela. Vůně jejího potu smíchaná s levným parfémem, hladká teplá kůže na jejím mladém těle tepajícím energií...
Nepatřila k mase holek, které se snaží vypadat jako podvyživené topmodelky. Byla živočišná, pečovatelská, trochu naivní, veselá, milá na lidi, ráda se dobře najedla a absolutně neměla žádné mindráky. Čtvrtý den jsme spolu šli na oběd. Ani nevím, o čem jsme mluvili. Můj intelekt se zamlžil a mé chování řídil jen můj rozkrok. Další den jsme měli noční. Spolu. Tu noc jsem byl potřetí v životě nevěrný své ženě. Poprvé to byl nevinný a nezajímavý úlet s norskou lékařkou na kongresu v Cancunu, podruhé to bylo po srazu gymplu, kdy jsem opilý skončil u jisté spolužačky. S Hanou to bylo jinak. Vztah přerostl ve vášeň, kterou jsem ještě nikdy nezažil. Nejraději bych to s ní dělal od rána do večera. Snil jsem o tom, že si ji odvezu na nějaký opuštěný ostrov, a tam se budu nořit do jejího měkkého voňavého těla od soumraku do úsvitu. Na tisíc způsobů. Což jsem ostatně dělal. Nemocniční prostředí poskytuje tajným milencům mnohá zákoutí. Se ženou jsem přestal spát. Na náš předtím celkem hezký, ale velmi vlažný a často i lehce uondaný sex, nebyla nálada. Psychologové se neustále přou, na čem člověk může být opravdu závislý a co je jenom obsesivní chování. Nevím, kde je ta hranice. Já byl jistě na Haně závislý. Během dne mě pronásledovaly erotické představy o ní, moje soustředěnost na práci a rodinu se blížila po měsíčním sexuálním maratonu nule. Někdy jsme to dělali i třikrát za směnu, někdy jsme si objednávali pokoj v nedalekém zapadlém hotýlku. Jen ty obědy v kantýně jsme zrušili. Na ty jsem chodil jako spráskaný pes s manželkou...
Následoval klasický scénář: Hana chtěla, abych se rozvedl.
