5. srpna 2013
Když zemře vaše láska, je to jistě jedna z nejtěžších životních situací, která vás může potkat. Lze se s tím vůbec vyrovnat a najít nový, šťastný vztah?
1 / 3

Kamila seděla na terase jejich nového bytu a dívala se směrem k nedalekému lesoparku. Byla tak šťastná! Mají s Filipem krásného chlapečka a mimino v břiše je, jak se dnes k velké radosti všech členů rodiny na ultrazvuku ukázalo, holka! Bydlí v bytě, který si vysnila, žije s úžasným mužem. Všeho je v jejím životě dost. Hezkých emocí, dětí, jídla, pohody. A přesto – jakoby zároveň nevěřila, že může být až tak moc šťastná!

Do ticha letního odpoledne zacvrkaly digitální cikády. Její iPhone. Neznámé číslo. „Ano?“… „Cože?“… „Jak, spadl? Kde je?“ „Kde je teď?“… „Nene… to není možný!“ Modrá obloha se zatáhla černými mraky. Její pětatřicetiletý muž spadl během montáže jakési antény z patnáctimetrové výšky na betonový dvorek jednoho vinohradského činžáku. Na místě byl mrtvý…
Co se dělo po tom telefonickém rozhovoru, si pamatuje jen matně. Posttraumatický stres nás chrání, abychom přežili vyhrocené situace. Určité složky mysli a vědomí se vypnou, zablokují. Val před psychickou bolestí, kterou bychom jinak neunesli…

Ví, že jela svým autem do motolské nemocnice. Pamatuje si jakousi ženu, která ji vede po dlouhé chodbě. Pamatuje si, jak sedí v jakési čekárně a říká si: „Tak. A konec noční můry. Teď se probudím. Teď se z toho probudím a tohle celé bude jen sen.“ Ten pocit pak zažívala ještě několik let po tragédii. Jenže probuzení nikdy nepřišlo. Místo něj jen vyřizování, zařizování. Chaos a zmatek všude. Malý Toník se ptá, kde je táta. Dostává jakési tablety na uklidnění. Zařizuje se pohřeb. Kamila leží, nebo sedí, nebo telefonuje. Vše dělá jako robot, který nedisponuje emočním aparátem. Řeší se, jak se to stalo. Jak se to stalo? Proč byl Filip zase na střeše? Vždyť jako majitel firmy na výškové práce už sám málokdy někam lezl…

Jenže ten den si jeden z kluků z jeho party potřeboval něco zařídit, a tak Filip vzal ten job za něj. Ta železná věc na domě, za kterou zajistil lano a karabinu, se uvolnila a vylomila se nečekaně i s pořádným kusem zdi… Když se to dozvěděla, zmocnil se jí záchvat prudkého vzteku. Na toho kluka, který měl být na té střeše místo jejího muže. I na Filipa. Proč ji tu nechal? Jak to mohl udělat? Nechtěla nikoho vidět. Všechno bylo jako nejhorší sen. Prázdná postel. Jeho věci. Několikrát se přistihla, že mu chce zavolat, kdy se dneska vrátí, jestli vyzvedne Tondu? V duchu s ním pořád překotně mluvila. Ráno v polospánku se tulila zoufale k jeho polštáři a hledala jeho teplé svalnaté tělo vedle sebe. Marně.

1 / 3