23. července 2013
Každý muž sní o partnerce, s níž by mohl sdílet své starosti a koníčky. Zejména s těmi intelektuálně náročnějšími to však bývá problém.
1 / 2

Přestože průzkumy tvrdí, že ženy mají v průměru vyšší IQ než muži, mimo laboratorní podmínky se to zdá spíše naopak. Dle mého pozorování nejsou ani vysokoškolačky většinou schopny hlubší myšlenky a lepší studijní výsledky mají jen díky mechanickému memorování nebo krátké sukni. Značný vliv mají samozřejmě také společenské stereotypy. Od dětství je dívkám vštěpováno, jak důležité je dobře vypadat, a tak sotva začnou mluvit, líčí a strojí reálné či dnes dostupnější virtuální panenky.

To, že si muži většinou vyberou průměrně nebo i podprůměrně inteligentní ženu, je dáno i statistikou. Tato skupina tvoří více než tři čtvrtiny populace. Když od těch 2,3 procent s vysokou inteligencí odečtete asociální podivíny, najít někoho nezadaného je jako výhra v loterii. A pokud nechce být člověk sám, musí nutně slevit, i když jeho nároky byly původně jiné. Představy o partnerce se u většiny mužů objevují již v útlém věku. Prakticky od školky v tom máte jasno. Vaše budoucí partnerka by měla být chytrá, hezká a hodná. Této maximalistické šablony se většinou dlouho nedržíme. Už okolo patnáctého roku při prvních zkušenostech s něžným pohlavím začínáme mít pochyby, zda je první zmíněné kritérium vůbec reálné. Znalosti a rozhled o světě končí popkulturou, přičemž jste denně konfrontováni s nalíčenými členy chlapeckých skupin, kteří zpěv mnohdy jen předstírají. To ale nevadí, protože jak by řekla vaše teen partnerka: „Dneska přece každý zpívá na playboy.“ Do osmnácti, kdy už dokážete celkem spolehlivě rozklíčovat inteligencí obdařenou, či naopak (mírněji řečeno) nechytrou slečnu, je kritérium týkající se ženské mozkovny zpravidla vyřazeno.

Budiž hodná, ženo
Protože v partnerských vztazích do značné míry funguje tržní mechanismus a na krásnou partnerku je často třeba být dostatečně solventní, do pětadvaceti tak redukuje většina mladých mužů své požadavky na to, aby byla alespoň hodná. V konečném výběru potom zpravidla vítězí jednodušší domácí starostlivý typ před bystřejší kariéristkou. Ano, neradi to přiznáváme, ale kariéristky většinu z nás skutečně odpuzují. A není to jen tím, že by mužská ješitnost neunesla úspěšnější ženu. Ostatně, bič živitele rodiny si na sebe muži upletli už v pravěku a zrovnoprávnění slabšího pohlaví by mělo zároveň osvobodit i nás muže. Ženská posedlost kariérou v nás však budí značné obavy, že naše vyvolená nebude schopná plně dostát úloze starostlivé manželky a matky. A že se časem nutně ocitneme na vedlejší koleji.

1 / 2