Anna s Jakubem chodí rok a půl, ale netají se tím, že svého přítele vlastně doopravdy nezná. „Jakub nikdy nepřizná slabost. Strašně rád trousí věty ,To je v pohodě‘, ,To se zvládne‘ nebo ,Žádný problém‘. Na začátku mi imponovalo, jak je sebejistý a nad věcí, jenže časem jsem zjistila, že jde jenom o pózu. On prostě potřebuje za všech okolností působit jako frajer. Například mi tvrdil, že moc rád jezdí na koni, takže když jsme měli výročí, objednala jsem vyjížďku do přírody. Jakub se tvářil suverénně, ale jakmile se s ním kobyla rozklusala, spadl z ní a přerazil si o pařez čelist. Až pak přiznal, že v sedle předtím seděl jenom jednou a v noci před naší vyjížďkou na internetu sjížděl teorii.
Pak nám v koupelně přestal fungovat kohoutek se studenou vodou a Jakub prohlásil, že to bez problémů opraví. Vrátila jsem se z práce, kohoutek fungoval a můj přítel se tvářil pyšně. Pak jsem mu šla vyprat kalhoty a v kapse našla složenou fakturu od instalatéra. A nepředvádí se jenom přede mnou! Svým nejlepším kamarádům vypráví, že bere o deset tisíc víc než ve skutečnosti. Já mu ještě musela slíbit, že ho budu krýt! Vlastně nikdy nevím, co myslí vážně a co je chvástání.“ Možná jste to měla s milým podobně: Nejdřív jste ho obdivovala a až časem vám došlo, že žijete v pěkně nafouklé bublině a že byste mnohem radši ocenila upřímnost. Proč je vlastně pro vašeho partnera tolik důležité, jak na ostatní působí? A co můžete čekat od chlápka, který dělá všechno na ukázku, a málokdy nastaví pravou tvář?
„Musíš být dokonalý.“
Pokud jste se teprve nedávno seznámili a protějšek se před vámi dělá lepším, než je, možná se vás jenom bojí zklamat a chce se před vámi předvést v co nejlepším světle. Jestli si ale před celým světem hraje na pana Dokonalého a vám ani po delším vztahu nepřizná skutečnost, pak zpozorněte. Jeho frajerství může mít hluboké kořeny a dřív či později začne vaši lásku rozežírat. „Nejčastěji je příčinou pozérství snížené sebevědomí,“ vysvětluje psycholožka Alex Hrouzková z pražského studia My Life. „Muž, který si není jistý sám sebou, svými schopnostmi a kvalitami, má potřebu alespoň navenek ukazovat, že je něco víc, že má styl… A to všechno jen proto, aby ostatní náhodou neprohlédli, že toho vlastně tolik neví, že není tak dokonalý, jak by chtěl být. Jednoduše nedovolí, aby mu známí nahlédli pod jeho pečlivě udržovanou masku.“
Mužům obvykle víc než ženám záleží na tom, aby platili za vůdce smečky a aby k nim ostatní vzhlíželi s otevřenou pusou. Chlap potřebuje ve společnosti uspět, aby si potvrdil svoje kvality. Pokud je ale posedlost úspěchem a obdivem až nezdravá a přítel je schopný klidně lhát a překrucovat pravdu, jen aby na někoho udělal dojem, možná ho takhle zformovaly zážitky z dětství. Zkuste si s ním promluvit a třeba vysondujete, že musel jako malý neustále podávat skvělé výkony. „I za dvojku dostal domácí vězení,“ zjistila Anna, když se partnera zeptala na jeho minulost. „Jeho táta hrál skvěle tenis, a když začalo prosakovat, že Jakub po něm talent na sport nepodědil, otec přímo před ním řval na manželku: ,Bůhví, s kým to nemehlo máš.‘ Jakub mi po tomhle přiznal, že se pořád bojí, že zase někoho zklame.“
