Lékaři ‚přes tělo‘ se ke kolegům ‚přes hlavu‘ připojují. Pokud nejdou hádky do extrémů a nejsou u vás na denním pořádku (o násilí ani nemluvě), zlepšují vám zdraví. Neohrožuje vás potom infarkt, mrtvice nebo další choroby kardiovaskulárního systému, které číhají na jedince potlačující vlastní pocity. Za všechny odborníky shrnuje psycholog Keith Sanford z Baylor University, který problematice partnerských hádek věnoval rozsáhlou studii (zkoumání podrobil 3 539 manželských párů, závěry byly zveřejněny v časopisu Psychological Assesment): „Člověk musí být otevřený a umět srozumitelně formulovat své pocity. Jen otevřenost a upřímnost může vést ke vzniku smysluplného vztahu,“ tvrdí doktor Sanford. Sám ale dodává, že vést partnerskou hádku není nic snadného. „Ukazuje se, že téměř v každé hádce se alespoň jeden z partnerů cítí být opomíjený nebo ohrožený.“
Opomíjený partner: Lituje sám sebe a má dojem, že ten druhý není tak oddaný vztahu a neinvestuje do něj tolik jako on. Často reaguje pláčem a výčitkami. Tyto pocity jsou podle statistik typičtější pro ženy.
Ohrožený partner: Cítí se pod tlakem a v pasti, protože je z něčeho obviňován, připadá si hlídaný nebo omezovaný. Bývají to spíše muži a reagují vztekem, negací a podrážděním.
Mějte na paměti, že ve válečné zóně partnerských hádek je plno min. Naučte se mezi nimi kličkovat bezpečněji a využít konflikty ve prospěch kvality vztahu. „Bez nich nedojde k žádnému posunu,“ ubezpečuje doktor Sanford.
Pravidla prospěšné hádky
Rozpoznejte, kdy je zbytečná, a típněte ji
K některý hádkám dochází naprosto zbytečně. Týká se to především sporů, které vzniknou z malicherné příčiny jen proto, že je jeden z vás (nebo oba) přetažený a podrážděný. Server Daily Mail loni zveřejnil zajímavou statistiku, podle které se britské páry hádají 312x za rok, nejčastěji ve čtvrtek v osm hodin večer. Psychologové se domnívají, že drtivé procento těchto hádek je hašteření o nepodstatné věci, způsobené únavou z pracovního týdne. Hitparáda příčin sporů by tomu ostatně odpovídala.
