Toho docela obyčejného červnového rána Kateřina rozvezla jejich novým černým Roverem Discovery obě děti do soukromé školy a školky. „Za týden mi bude čtyřicet,“ napadlo ji mimoděk. Zaparkovala v garáži jejich pěkného domu, podívala se celkem nezúčastněně na rovně zastřižené tůje v zahradě, odemkla a zašla do koupelny. Vzala nůžky a před zrcadlem si pomalu, ale velmi rozhodně ostříhala své krásné dlouhé kaštanové vlasy na třícentimetrového rozcuchaného ježka. „Už mě nudilo mít patnáct let dlouhé vlasy. Už jsem nechtěla být jednou z těch upravených maminek s ohonem, Roverem a iPhonem. Ty dvě poslední věci mi zůstaly, ale ohon je pryč, a je to úleva.“
Její kadeřník jí pak ježka zesvětlil a trošku doupravil – prý se ale hodně divil a bylo trochu trapné vysvětlovat, proč se do toho pustila takto a sama. Nakonec mu prý řekla pravdu. Že to bylo z nudy! „Manžel nejdřív strašně prskal. Dokonce se mnou večer u televize nemluvil. Ale v noci... v noci se se mnou chtěl pořád milovat. Po dlouhé době. Mám podezření, že někde v jeho podvědomí, pod škraloupem konzervativního klišé, že správná žena má mít dlouhé vlasy, si vzpomněl na tu holku z vejšky, ostříhanou na kluka, do které byl blázen a do které v garsonce na Žižkově ‚hučel‘ tak dlouho, až si ho vzala... A která si pak, na jeho přání, nechala narůst ty kaštanové lokny. Kudlala bych je zas, protože díky tomu jsme začali mluvit o naší domácí nudě...“
Podobný, i když radikálnější příběh prožila další Kateřina. Také vezla jednou v dešti děti do školy Roverem – jen to bylo na podzim, taky se na Twitter připojovala iPhonem a taky měla ohon. Když obě bledé děti umístila v šedivé budově v centru Prahy, došlo jí, že život a jejich dětství jsou velmi krátké na to, aby je dnes a denně nechala sedět tam, kde sedí, plus odpoledne v družině. Koncem října koupila letenky a odfrčela s oběma syny na Bali. Až do konce dubna tam její děti navštěvovaly krásnou přírodní Mezinárodní školu s rákosovou střechou skoro na pláži. Ráno je místo budíku lákal z postele křik papoušků a příboj. Tady nebylo těžké vyhrabat se ráno z pelíšku do školy jako v Praze během listopadových ranních inverzí. Manžel za nimi přiletěl na šest týdnů přes Vánoce a Nový rok. Výsledek experimentu? Dvě opálené děti bez astmatu a vleklých zimních kašlavých virů. Dvě děti, jež díky docházce a domácímu vyučování, které s nimi Kateřina ráda a hravě pod palmami zvládla, nejen že nic nezameškaly, ale ještě se naučily mezi dětmi anglicky tak, jak by se nikdy v sebelepším kroužku doma nenaučily. Opálená, klidná a zregenerovaná Kateřina. Plus manžel, který měl možnost si sám v Praze po desetiletém rodinném životě odpočinout. Vrcholem všeho bylo třetí mimino počaté na silvestra na pronajaté minijachtičce na balijských vlnách.