25. května 2013
Současný džob vám ničí nervy, jenže vy v něm chcete ještě chvíli vydržet. S následujícími tipy to zvládnete líp – a pak se posunete dál.
1 / 3

Vstáváte ráno unavenější, než když večer uléháte. V neděli odpoledne vás přepadá pravidelná nevolnost. Anebo záchvaty paniky a zoufalství. Uvíznout v zaměstnání, které z různých důvodů nemáte ráda, může nést všechny jmenované příznaky a kazit vám potěšení ze života, ať už prodáváte pečivo, nebo vedete tým padesáti lidí. Podobně se cítí Sylva po roce vyčerpávající manažerské práce v jedné produkční agentuře, která má na starosti největší hudební festivaly.

„Získala jsem sice práci snů, ale nenávidím ji, protože mi vadí přístup nadřízených. Nedokážou se rozhodnout a soustředí se na kraviny, zrovna když máme práce nad hlavu – třeba telefonuju, píšu maily, nevím, kde mi hlava stojí, a vtom přijde šéfová a začne se mnou řešit, jestli boty, které si loni koupila a které ještě nenazula, se hodí k té sukni, kterou jsem ještě neviděla, a tak mi ji začne popisovat,“ stěžuje si Sylva.

„I porady máme ukázkové! Měly by začínat pátek v deset, jenže šéf se ukáže ve dvě, zavrčí, že má hlad, vrátí se ve tři a mizí na schůzku. Na meeting nakonec dojde v pět – v pátek odpoledne! Následující půlhodinu ředitel hledá ztracené papíry, půjčuje si od nás podklady, které samozřejmě nikdy nepřečetl, ale začne si je opisovat na své papíry, které další pátek opět nenajde. Nerozumí rozpočtům a sotva mu je pošleme na  odsouhlasení s velkou rudou poznámkou, že toto ještě není pro klienta (on jen vidí soubor s názvem akce), okamžitě ho bez čtení přeposílá klientovi, a to bez agenturní provize! Na konci akce sedíme a počítáme – tedy on počítá, proč jsme zase nic nevydělali a jak je to možné, a to zase v pátek odpoledne,“ rozčiluje se produkční. Už půl roku hledá jinou práci, ale bez šance. Jediné místo, které jí nabídli, bylo za poloviční plat. Proto chce ještě pár měsíců vydržet. Jak to ale zvládnout a nezbláznit se?

1 / 3